Je to pár let, co jsme se zvědavě ptali, kde že vaří Dušan Jakubec, který jedenáct let dělal šéfkuchaře slavné restaurace Flambée. “V Proseku,” odpověděl známý. Počastovali jsme ho, že není správný češtinář, protože o čtvrti na severu Prahy se správně mluví “na Proseku”. “Tak jo, dělá v Proseku na Proseku,” zareagoval. Mysleli jsme si, že si z nás dělá šoufky, ale opravdu. Jakubec si založil vlastní Ristorante Prosecco na Proseku. Obyčejnou pizzerii, odtušili jsme kysele. Jenže je neobyčejná. Vaří i do privátních letadel. Ano, pizzerie! V tom musí být korupce, vzpomněli jsme si na Davida Ratha. A tak jsme se rozhodli Prosecco prověřit.
Místo nás dost vyděsilo, je to tak trošku Ošklivé kačátko. Nikdo by Dušana Jakubce nečekal mezi paneláky, spíše někde u Staroměstské radnice nebo Pařížské. Jenže neformálnost nových kancelářských budov a šedého obchodního centra je první výhodou Prosecca. Není to velkovýkrmna pro kolempracující manažery (pro ty má Jakubec levnější závodku Fastgood) a ačkoli si v Proseccu užíváte svým způsobem fine dining gastronomii, je jedno, jak jste oblečení, to hlavní běží na talíři. Slyšeli jsme chválu na kukuřičné kuře z oblasti Brésee a omáčku albuféra z kachních jater foie gras, ale ani jedno se již v menu nevyskytuje, místo toho jsme si dali přinést aktuální bombu, údajnou italskou klasiku, ačkoli za klasiku této země jsme do této doby buransky považovali jen pizzu, těstoviny a fotbalovou obranu catenaccio. Dušené telecí osso buco s cibulovým pyré, dušeným chřestem a smrži nás poprvé znejistělo, jestli jsme se chutově neteleportovali do nějaké pětihvězdy v Římě, dobrůtka stála 340 Kč, což není zrovna cenová úroveň pizzerie, ale v lístku jsou samozřejmě i běžné pizzy, Margherita za 105. Takže je na každém, jak mlsný je….
“Mamma Mia,” vykřikla trvale hubnoucí přítelkyně, když jí přinesli stejnojmenný salát, kam konečně nenakydali tučnou zálivku s...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům