Portál FirstClass.cz ani jeho tištěná verze FC Magazín nehodlá být hlásnou troubou marketingových oddělení a PR agentur, které zištně vychvalují své klienty. Je-nám čtenářem či společností zaslán tip na zajímavé místo, produkt nebo službu, před zveřejněním v FC je chceme prověřit na vlastní oči a kůži. Tím spíše, když jde o hotel, restauraci. Zdůrazňujeme, že naše inspekce je subjektivní a ne každý čtenář s námi musí souhlasit. Nicméně, snažíme se podat nezávislé informace tak, abychom se na sebe mohli podívat v zrcadle a stát si za každou uvedenou řádkou.
Co nás táhlo do Herálce? V Česku je mnoho hotýlků a penzionů, ale koupit a přestavět zámek si troufne málokdo. Je to nejen boj s rozpočtem, ale i s památkáři a rozlehlostí objektu. Když se podnikatelský záměr zdaří, je to nádhera. Lucie Pilipová, manželka exministra financí Ivana Pilipa, zrekonstruovala zámek v Trnové, Inéz Cusumano, slovenská manželka bývalého amerického rockového idolu z elvisovských let Jamese Cusumana, přeměnila lovecký zámeček Thurn-Taxisů v oceňované Chateau Mcely, a PhDr. Alexandra Kasperová, česká manželka významného slovenského investora Jana Kaspera, zázračně přetavila zchátralý bývalý internát zvláštní školy v první pětihvězdičkový hotel na Vysočině. Sídlu Chateau Herálec s celkovými 107 místnostmi, ale jen 19 pokoji a apartmány jsme dali těhotenských 9 měsíců hájení a nyní vyrazili na inspekci. Jednotlivá místa si můžete prohlédnout nyní virtuální kamerou – stačí prokliknout.
Objednali jsme si největší zámecké apartmá v ceně 16 950 Kč za noc v páru. Ačkoli v hotelu není povolen pobyt psů, na přítomnosti svého psa jsme trvali. Schválně. A vcelku i oprávněně. Platíme nadstandardní sazbu, očekáváme nadstandardní přístup. Navíc náš Arcimboldo Happy Floren není žádný trhač, ale Jack Russell teriér, nicméně – uznáváme – svým silným štěkotem je tato rasa používána k vyhánění lišek. Náš e-mailový požadavek posuzovala majitelka osobě a k našemu překvapení kývla. Bylo nám jasné, že tím jsme sami na sebe ušili bič a trapně před ostatními hosty můžeme cítit jedině my, pokud pes bude dělat rotyku.
Při každé inspekci jsme posedlí touhou najít chybu. K Chateau Herálec se sjíždí na 104. km dálnice D1 (exit Větrný Jeníkov) a většina butikových hotýlků má katastrofální značení, a to včetně Mcel. Obec Herálec má navigaci hned od sjezdu z dálnice (zbývá 7 km). V době naší návštěvy i na těchto 7 kilometrech byly stavební práce, hotel si však dal práci se značením i na dočasné objížďce. V obci samotné to bylo horší, museli jsme instinktivně následovat oficiální dopravní cedule se zkříženými vidličkou a nožem (již žádný konkrétní nápis), až se před námi zarýsovaly koruny majestátných dubů, líp a hlavně dominanta solitérního lesního buku, neomylně signalujícího, že začíná anglický park.
Zavřená kovaná brána k příjezdové cestě je prvním znakem dobrého privátního hotelu. Nesmí být otevřen každému. Musíme se hlásit do videotelefonu, prokázat rezervaci, teprve pak jsme vpuštěni. Přísné, ale nutné – kvůli hostům, kteří již jsou uvnitř a platí vysokou sazbu také za adekvátní míru soukromí. Poslušně ctíme směr, kterým nás na parking vede dřevěná cedule, a s potměšilou radostí nalézáme první problém. Auta jsou správně odvedena od hlavní budovy, aby po ránu či v noci odpočívající hosty nerušil hluk motorů. Jenže to s sebou nese svízel: tak daleko máme nést zavazadla? Ponecháváme je tedy ve voze a jdeme nejprve provést check-in. Uvítání nám bere dech. Dáma dostává 80cm čajovou růži v klasické růžové barvě s citrusovou vůní a personál se podivuje. “Kde máte auto? Autem můžete na parter,” s úsměvem ukazuje kruhovou část parku přímo před průčelím zámku, kde se u jezírka vykládají zavazadla. Raději polykáme, přistiženi při neznalosti, welcome drink, tedy pravé šampaňské z historických číší, ale cestou se zavazadly do apartmá na sebe s dámou spiklenecky mrkáme. Teď hotel přece jen dostaneme! “Kam asi položíme růži na pokoji? Do hrnečku?” Přímo paní majitelka nás vede po schodech do patra a jedné ze dvou renesančních věžiček, ve kterých jsou nejlepší apartmá. V levé je nejvyšší kategorie, prezidentské apartmá Pánů ze Solmsu, my ale míříme pod pravé cimbuří. V obřím King’s Suite Pánů Trčků z Lípy (139 metrů čtverečních) nás škodolibost přechází. Na stole je připravena nenápadná váza, i s vodou. Servis dobrých hotelů je o detailech a v Herálci jsou na maličkosti mistři. Naše dáma na uklidnění uzobává čerstvé hroznové víno z ovocné mísy, pak i domácí pralinku u postele, připravenou tradiční sladkost na dobrou noc. “Nezbyde ti nic na večer,” kárám ji. Netuším, že až se za tři hodiny vrátíme z večeře, pralinka tam bude již nová.
Kdo přijede na zámek s příběhem začínajícím již ve 13. století, kdy na témže místě stála raně gotická tvrz, může mít různá očekávání. Majitel má při rekonstrukci dvě hlavní možnosti oprášení starých časů. Buď za každou cenu “restaurovat” vybavení jednotlivých místností, nebo přizpůsobit prostředí této době a potřebám dnešního hosta. Těžké dilema. Dr. Kasperová se rozhodla pro variantu B, a učinila správně. Chateau Herálec je sice jednou z nejhezčích staveb francouzské gotiky u nás přesně ve stylu zámku na Loiře, ale proč kupovat drahého Ludvíka XIV., když v tom křesle se objektivně sedět nedá, a z dobových postelí s nebesy ukrutně bolí záda. Ve své době to možná mělo styl, ale s odstupem času bychom panovníkům udělili metál za statečnost in memoriam.
Ale abychom nepodlézali. Majitelé heráleckého zámku měli dilema mnohem menší proto, že krajské orgány za socialistického režimu spolehlivě odvezly veškerý imobiliář, čímž přetrhly dobovou nit. Část nábytku se sice, odvezená do muzeí a na hrad Kámen, zachovala pro příští generace, nicméně internát zvláštní školy, vybudovaný ze zámku za totality, přetřel i krásné stropní malby. Což o to, ty se podařilo znovu objevit a bravurně zrestaurovat, tak jako další až renesanční prvky. Jak ovšem vrátit Chateau Herálec duch doby? Pokud se neměl dokupovat nepraktický starožitný nábytek, jak by majitelé mohli osvěžit romantismus? Řešení je čisté a geniální. Devatenácté století sem vrací umění – Chitussi, Mánes, Kosárek a jejich emotivními malbami, hlavně krajinkami, inspirované vestavby. Každý z devatenácti pokojů a apartmá má název i styl po významném obrazu nebo majiteli zámku. Obrazy vás provázejí i ve společných prostorách. Do toho zachovaná tajuplná místa, arkády, výklenky, okenní vitráže, historické klenby, původní dřevěné stropy, mozaikové podlahy. Zámek bez investičních kompromisů je účelně zařízen tak, že se vám chce zatlačit oku v slzu: Jó, těm se tehdy žilo… Jenže – nežilo!
Host v prostředí herálecké kombinace historie a moderny snadno zapomíná, že třeba Trčkové z Lípy, patroni našeho apartmá (jeden z nemocnějších českých rodů, hejtmani kraje bohatí tak, že půjčovali peníze i králům), ve své době neměli v ložnici osvětlení na čidla a po umytí na toaletě samozřejmě připravený krém na vysušené ruce. Důmyslné flakonky s kosmetikou L’Occitane se ani po pádu na dlažbu z velké vany pro dva nemohou rozbít ani vylít. Perlou tohoto apartmá, snad ještě větší než vyřezávaný dřevěný zrcadlový portál, historická kachlová kamna nebo věžička se salonkem obloženým maurským dřevem, je postel...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům