Miliardáři s hospodářskou krizí ztratili kompas, kam stahovat peníze hořící v rizikových komoditách. Sběratele umění velikosti Stevena A. Cohena, Romana Abramoviče, Billa Gatese, Francoise Pinaulta, Stevea Wynna a Josepha Lau vrátil do aukčních síní americký finančník Leon Black, který investoval 120 milionů dolarů do Výkřiku od norského expresionisty Edvarda Muncha z roku 1895. Zprávu o nejdražším obrazu aukční historie záhy vystřídala jiná, zpražující. Na aukci londýnské síně Christie’s byla prodána olejomalba Odalisque ruského autora přelomu 19. a 20. století Borise Michajloviče Kustodijeva. O díle bude slyšet ještě dlouho, i když stálo jen padesátinu ceny Výkřiku. Dílo bylo padělané.
“Nakupujte obrazy. Ukládejte do nich volné peníze. Zhodnocujte majetek v umění. Je to jedna z mála jistot v dnešní nejisté době.” To agilně připomíná licitátor v Londýně. Je 30. listopadu 2005 a draží se Odalisque. Olejomalba na plátně o velikosti 34,8 x 47,7 cm. Odhadovaná cena je kolem 170 000 liber. Vydraží se za desetinásobek. Je ještě před hypoteční a úvěrovou krizí a lidé hojně investují do umění. Jako by nemělo slabinu. Zapomínají na dvě zásadní nevýhody.
1. Cena uměleckého díla je vždy subjektivní. Například obraz může u jiného klienta vyvolat zcela opačné emoce nebo naopak přesvědčení o daleko vyšší ceně. Hodnotu obrazu neurčují žádná objektivní měřítka, jen osobní pocity a konkrétní sžití se s atmosférou díla i na základě náhodných asociací a starých vzpomínek. Cenu zpravidla nelze racionálně odůvodnit, tak aby byla přijata všeobecně. V logice spekulantů to vede k systematickému nákupu levných děl, která teoreticky mohou vyvolat pozitivní emoce a očarovaný klient přeplatí původní cenu i několikanásobně, protože pro něj je to obraz za miliony!
2. Čím více pase sběratel po konkrétním autorovi, třeba i zištně, protože jeho díla nabývají na ceně globálně, tím častěji potkává padělky. A poznat padělek není snadné. Vždyť i mnozí staří mistři učili vlastní techniku své žáky. Padělek v Odalisque, obnažené kypré ženě spící na lůžku, nerozpoznali britští experti Christie’s ani znalci kolem ruského oligarchy Viktora Vekselberga, ačkoli se na Kustodijevovo dílo zaměřuje. Falzum objevil až Vekselbergův umělecký fond Avrora, který chtěl do inventární kartotéky vyjmenovat všechny typické znaky Kustodijevovy tvorby. Jenže na obraze žádné nenašel. Narazil již u signatury…
Plátno a barva z dob, kdy malíř nežil
Viktor Vekselsberg, muž s odhadovaným osobním majetkem kolem 8 miliard USD / 160 miliard Kč, má velmi ostré oči. Než odpoví, po každé otázce si nás ledově prohlíží a rozmýšlí svou odpověď. Je obezřetný. Zkušenost v přepočtu za 350 milionů Kč ho naučila. “Komu zbývá důvěřovat, když ne Christie’s?” shrnuje veškerý svůj komentář k falzifikátu a předkládá nám závěr expertní společnosti Avrora Fine Arts. Obraz zkoumala ihned po zakoupení dlouhých šest let. Podezření, že nejde o pravého Kustodijeva, pojala vlastně ihned. A její šokující závěr jednomyslně potvrdily nezávislé světové kapacity v oboru, jež byly přizvány. Proč obraz nemohl namalovat Kustodijev? Listujeme v analýze a vybíráme to nejprůkaznější:
Signatura B. Kustodijev – 1919, napsaná cyrilikou v levém dolním rohu, svými detaily neodpovídá podpisu autora na jiných dílech. Grafolové doporučují předat obraz do laboratoře.
Laboratorní rozbor prokazuje, že tkanina pochází z pozdních čtyřicátých let dvacátého století, zatímco Boris Michajlovič zemřel v roce 1927, tedy desítky let před vznikem jeho olejomalby.
V signatuře je zjištěn pigment na hliníkové bázi, který začal být aplikován malíři až roku 1927, tedy v rok Kustodijevova úmrtí a osm let po dokončení obrazu.
Pane Vekselbergu, kontaktoval jste tehdy Christie’s?
“Ano, v listopadu 2006, kdy Avrora poprvé definitivně vyvrátila možnost, že by Kustodijev byl autorem díla.”
Jaká byla reakce londýnské společnosti?
“Předpokládal jsem, že Christie’s náš závěr vyvrátí, respektive minimálně nám předloží vlastní expertízy z dob přijetí obrazu do aukce. Žádné takové podklady jsme neobdrželi. Domnívám se, že ani neexistují.”
Chcete naznačila, že Christie’s si neověřila pravost obrazu?
“Není podstatné, zda si pravost neověřila, nebo ověřila nedostatečně. Faktem je, že obraz je padělaný.”
Budete u Christie’s nakupovat další obrazy?
“To v tuto chvíli nedokážu říct. Pevně doufám, že ostatní díla, která společnost prodala, prodává a bude prodávat, jsou v pořádku. To už ovšem neovlivním.”
Když nedostal uspokojivou odpověď, natož nabídku řešení a satisfakce, Viktor Vekselsberg zažaloval Christie’s a ve spolupráci s Avrora Fine Arts připravil veškeré vědecké analýzy pro soudní řízení. Vrchní soud v Londýně věnoval...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům