Jasno, 37 stupňů Celsia, jemný vítr a vlhkost kolem 55 %. Dnešní podmínky v Abu Dhabí. V moři se prý neochladíme, má 33 stupňů. Umíráme. Z letiště míříme pro záchranu na West Corniche Road do půl hodiny vzdáleného hotelu Emirates Palace, který na svém webu popisuje, že splní každé přání. Vodůůů! A zimůůů!
Název hotelu je zvláštní. Emirates Palace nesouvisí s aerolinií Emirates, která z Prahy do Abu Dhabí ostatně nelétá, přímo sem letí ČSA. Navíc Emirates Palace ani nepatří šejkům, ale hotelovému řetězci Kempinski, který ovšem také do výstavby neinvestoval ani dolar. O vše se postarali arabští šejkové, kteří se složili na celkový rozpočet 3,8 miliardy dolarů, fakticky vlastní jednotlivé suity a část výtěžku se jim vrací. U Kempinski obvyklý model. Tak jako ve Vysokých Tatrách, kde skupina J&T postavila hotel Kempinski High Tatras. Kempinski vkládá do byznysu svou značku.
Emirates Palace je specifický ještě něčím. Je to více než pětihvězdičkový hotel. Není ani šestihvězdičkový. Je sedmihvězdičkový. Hvězdičky neuděluje nezávislá mezinárodní organizace, žádný certifikační úřad. Hvězdičky si přisuzuje hotel sám. Tím se ovšem zavazuje k určitému standardu služeb. Protože zejména v Africe a jižní Evropě se rozmohly samozvané pětihvězdičkové hotely, pro které je problém i povléci peřiny nebo vyhnat šváby, stále se rozšiřuje kasta 6ti a 7hvězdičkových hotelů. Aktuálně stojí 9 šestihvězd a 2 jsou ve výstavbě. Sedm hvězd si připíchly dubajský Burj Al Arab, milánský Seven Stars Galleria, pekingský Pangu a indický Grand Chola. A Emirates Palace, jistě. V Dubaji se navíc staví sedmihvězdičkový Pentominium a Apeiron Island, v Abu Dhabí Tameer Towers, v pakistánském Islamabádu Centaurus a v Íránu Flower of the East. Co to znamená v praxi?
Především sedmihvězdičkovou cenu. Noc v této ložnici v Emirates Palace, velké jako volejbalový kurt, vychází ve vysoké sezoně až na milion korun, romantických 14 dní pro pár vydá za vůz Bugatti Veyron, přibližně 32 milionů Kč. V ceně jsou služby, nad kterými člověk kroutí hlavu. Například vám vyloví údajně vlastní perlu ze dna moře. Klienti si však stěžují na podvodníky, kteří lasturu mají v kapse již při potopení. Slavnostně vyjmutou perlu klenotník vkládá do šperku, navrženého hostem. Podobně na míru je dvojici namíchán vlastní parfém. Poněkud zvláštní rozměr poetiky dodávají výlety stíhačkou do Bahrajnu a Íránu, pozorování západu slunce z helikoptéry s tím, že je dobré přikoupit si zavazadla, protože hotel vás na rozloučenou vybaví různou veteší, perskými koberci či zbraněmi. Je dojemné, jak se tu dbá o ženy, které jinak nemají v Abu Dhabí prakticky žádná práva. Jedna ze zahalených dam vyvrací mýty o bohatých Arabkách. “Ano, jsem ověšená zlatem. Jenže hlavně proto, že při rozvodu rozhoduje názor muže a žena téměř vždycky přichází o všechno. Jediné, co jí smí zůstat, je zlato, které dostala. Proto ho každá žena nosí stále při sobě. Nikdy totiž nevíte, co se stane. Je to pohotovostní stav.”
Host kvalitního hotelu se opravdu cítí jako nadčlověk. Když se v restauraci ptáme po alkoholu, v očích číšníka čteme opovržení. Zapomněli jsme, že vzhledem k náboženství se alkohol volně neprodává....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům