TAJNÝ ZÁKAZNÍK. Je po 17. hodině a bereme za dveře. Nepovolují tam ani sem. Divíme se: Přece ještě nemá být zavřeno. Přes skleněnou výplň vidíme muže, zřejmě od personálu, který nás vybízí, ať zatlačíme víc. A opravdu – nakonec se do obchodu opravdu dostáváme. “Vidíte,” ukazuje muž komusi v teplákách, “špatně se otevírají, dejte to do pořádku.” Ačkoli Omega Boutique v Praze, vůbec první v Česku, byl zkolaudován před třemi měsíci a slavnostně pokřtěn minulý čtvrtek za přítomnosti celebrit, ještě po týdnu se vychytávají mouchy.
Nicméně – moc jich není.
Vstupuji s partnerkou a prodavačka, jediná v obchodu, se nám přibližně minutu vůbec nevěnuje. Tedy, přesněji řečeno: neobtěžuje nás. Zdálky nás pozoruje a zaznamenává, u které z vitrín s hodinkami se zdržujeme. Je příjemné, že máme čas se rozkoukat po interiéru (detaily zde), přehledně uspořádaných jednotlivých řadách kolekcí i zvyknout si na teplo, které tu je velké. Až přetopeno. V okamžiku, kdy směrem k ní obrátím pohled, přistupuje a začíná ukázka vzorné obsluhy.
“Dobrý den, přeji si pro přítelkyni vhodné hodinky na tento večer,” sděluji zadání.
Partnerka, blondýnka, má smetanové cappuccinové šaty pod zadeček a černý zkrácený kabátek s pozlacenými knoflíky. Prodavačka neváhá. “Líbil se vám model Ladymatic, že?” obrací se na slečnu a zúročuje své předchozí mapování. “Máte ráda červené zlato,” pohlíží jí na prsty, “k šatům a kabátku snad tento model s černým číselníkem a diamanty vsazenými do lunety a místo indexů na číselníku?” ověřuje si svůj tip v očích mé partnerky. Ta je viditelně zaskočená a usmívá se: “Ano, to je moje představa.”
Prodavačka vyjímá hodinky, opatrně jako poklad, na sametem potažený tácek a vede nás k diskrétnímu stolku. Usedáme. “Dáte si kávu, vodu?” ptá se a chápeme, že vnímá dobrého zákazníka. Na hodinkách visí malá cenovka 719 000 Kč. V té chvíli poznáváme, co znamená, když obsluha je vyškolena švýcarskou hodinářskou manufakturou a oceněna certifikátem „University of OMEGA“. Na jakýkoli můj dotaz ohledně koaxiálního krokového mechanismu a křemíkové setrvačky slečna zná odpověď. Ví, proč se hodinkám říká chronometr a co všechno zahrnuje COSC certifikace přesnosti strojku. Ví všechno. Partnerce pomáhá se zapnutím, a když slyší výtku, že jsou hodinky s poctivým zlatým náramkem příliš těžké, jako David Copperfield má ihned v rukou alternativu s bílým koženým páskem. Jako by s tím počítala. Dokud se partnerka rozhoduje, rozevírá katalog a snaží se nám nabídnout i další modely z téže kolekce, které jsou vystaveny opodál ve vitríně. Nemusíme tedy vstávat ze židlí, abychom hledali náhradu in natura, na fotografiích v katalogu jasně vidíme nuance. A ubezpečujeme se, že první volba byla nejlepší.
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům