S prohlubujícím se schodkem státního rozpočtu hledá vláda možnosti, jak zvýšit příjmy do státní pokladny. Daní nikdy není tolik, aby jich nemohlo být ještě víc. Na přetřes se dostává téma zvláštní daně ze spropitného, která, upřímně, příliš logická ani právně zdůvodnitelná není. Spropitné je totiž zcela běžným příjmem, který by se měl zdaňovat už dle platné stávající legislativy. Ale stát je v úzkých. Neví, jak spropitné v restauracích, kavárnách a hotelech hlídat, natož danit. Naštěstí máme sousedy na Slovensku, kteří se už do boje s daňovými úniky z obslužného pustili.
A zatím velmi neúspěšně.
Člověk vždy bude potřebovat jíst a pít. Ještě více než kouřit a jezdit autem. Proto je gastronomie spolehlivým vrtem, odkud se vláda snaží čerpat finance, když už je spotřební daň uvalená na pohonné hmoty a cigarety příliš ohraná. Speciální daň ze spropitného, to tu ale ještě nebylo. V úvahách se počítá s tím, že by se k účtované útratě automaticky připočítala společensky akceptovaná výše spropitného 10 %, host celou souhrnnou sumu zaplatil bez dalších dobrovolných příspěvků a podnik z pevného příplatku odvedl řádnou daň z příjmu ve výši 15 %. Například k útratě ve výši 100 Kč by přibyla diškrece ve výši 10 Kč a restaurace odvedla státu 1,50 Kč.
Tento nápad však naráží u všech. Jak u poskytovatelů gastronomických služeb, tak u zákazníků a koneckonců i u právníků. A nedivíme se.
Konzumenti vnímají tzv. obslužné za soukromou formu svobodného projevu spokojenosti s poskytovaným servisem nebo produktem. Chtějí si dobrovolně rozhodnout jak o tom, KOMU spropitné dají, tak ZDA vůbec a KOLIK. Automatický příspěvek ve výši 10 % je možné brát jen jako další zdražení restauračních služeb. Navíc není jasné, jaké obory by ještě měl tento příplatek postihnout. Připočítávali by si 10% sazbu také zelináři, pekaři, prodejci aut, jachet, piloti letadel a taxikáři, prodavačky nebo úřednice na poštovních přepážkách? Tyto profese se hájí, proč by měli být privilegováni jen číšníci a servírky. Není pochyb o tom, že je to citlivá věc, ale stát se potřebuje vypořádat s daňovými úniky. Podle hrubých odhadů Českého statistického úřadu vydají čeští zákazníci na spropitném každoročně asi 4 miliardy korun. Z této částky by 15% daň z příjmu činila 600 milionů Kč. Za tuto částku si Česko může dopřát roční provoz 6 stíhaček Gripen. Stát z ní nevidí ani korunu. Tuzéry končí nezdaněné v kapsách. Někdy záměrně, někdy z neznalosti zákona.
Na Slovensku se s daňovým únikem vypořádali zvláštně. Od začátku letošního roku musejí být slovenské společnosti, a to i supermarkety nebo kadeřnictví, vybaveny registračními pokladnami s novými funkcemi a každou obdrženou hotovost zaúčtovat. Tedy i diškreci v přesné výši. Agenti provokatéři schválně zkoušejí, kde spropitné skončí – v kapse, nebo v kase? Jestliže se následně při kontrole zjistí vyšší stav pokladny, než vykazují zavedené účty, hrozí provozovateli vysoká pokuta. Firmy to obcházejí jednoduchou fintou. Před směnou z pokladny pro jistotu vyberou vysokou hotovost, aby v případě daňové kontroly bylo zjištěno nějaké manko. Za minusový stav pokladny totiž stát nesmí podnikatele trestat. Nehledě na to, že mnozí číšníci tuzér do pokladny ani nedonesou a oddělují ho od tržby ještě cestou od zákazníka. Schovávají ho do zvláštní kasičky, do druhé kapsy.
Většina českých hotelů a restaurací proti jakémukoli novému opatření protestuje a považuje ho za nesmyslné. Zdůrazňuje, že žádná nová právní úprava není třeba, protože již podle...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům