Německý automobilový koncern Volkswagen Group, který od roku 1998 vlastní také francouzskou značku Bugatti, vedou lidé, kteří zjevně mají problémy se sebevědomím. Nestrpí být druzí. I kdyby to mělo stát cokoli. Třeba lidské životy.
Jens Schulenburg, šéfkonstruktér Bugatti, oznámil přípravu nového Bugatti SuperVeyron, jehož maximální rychlost bude činit 465 km/h. Klademe tři otázky:
KDE se s ním bude moci jezdit? (Rychlostní limity v Česku netřeba připomínat. A pokud někdo myslí na německé dálnice s neomezenou rychlostí, pak se ptáme, co bude s ostatními řidiči?)
KDO s ním bude moci jezdit? (Takovou rychlostí nejezdí ani formule 1. Nedejbože pokud někdo zdědí 50 milionů Kč, odhadovanou cenu tohoto vozu, a vyrazí s ním do ulic, kdo takového vraha/sebevraha zadrží?)
PROČ to celé vůbec?
Na třetí otázku je nejsnazší odpověď. Kvůli egu. Jméno Bugatti Veyron bylo symbolem. Od roku 2005, kdy vyjel poprvé, byl nejvýkonnější, nejrychlejší, nejdražší. Takový “dubajský” prototyp. Neměl nikde konkurenci. Poprvé někdo zkonstruoval vůz, který měl výkon více než 1000 koní (přesně 1001) a rychlost více než 400 km/h (přesně 407). Všimněte si, o jak málo překonával zmíněné hranice. Čistě formálně. Prostě aby je překonal. Jiný smysl to nemělo. Něco jako proslulý sovětský skokan o tyči Sergej Bubka, který překonal 35x svůj světový rekord. Pokaždé skočil jen o centimetr víc. O víc ani nechtěl. Za každý rekord bral tučnou prémii. Proč plýtvat energií… Ale to je jiný příběh. Příběh jiného typu ega.
Ve Volkswagenu neunesli, že někdo může být lepší. Když americká automobilka SSC vyrobila SSC Ultimate Aero TT (nahoře), v podstatě silniční raketu, pokořila světový rekord Bugatti naměřenou nejvyšší rychlostí 412,15 km/h. Záběr zde: