Nestojíte v dopravní koloně. Vzlétat i přistávat můžete ze střechy administrativní budovy, z louky nebo odpočívadla u dálnice. Vrtulník je nejflexibilnějším způsobem rychlého přemístění z bodu A do bodu B v rámci dostupné vzdálenosti. Helikoptéra dosáhne cíle dříve, než byste z přeexponovaného centra města dojeli na letiště k privátnímu jetu. O cestování autem nemluvě. Vrtulník má ale háček – tedy hák. Musíte mít schválený heliport, místo pro vzlet i přistání. V Praze je to katastrofa.
Donald Trump projektuje heliporty na všech Trump Towerech a Trump Hotelech, Arabové počítají v Dubaji s helipady na většině hotelů. Čeští projektanti jsou sto let za opicemi. Argumentují: Není poptávka, nejsou heliporty. Jenže platí to i opačně: Nejsou heliporty, není poptávka. Zabývejme se nejprve tím, proč není poptávka, když i Praha je denodenně zasažena dopravními kolonami a vzduch je volný:
1. Cena. Vrtulník, ač se to na první pohled nezdá, je provozně dražší než privátní letoun. Je to ostatně logické. Laicky řečeno: V helikoptéře je nepřeberné množství mechanických součástek, které se neustále točí a hýbou, jiné – známé z letadel – tam nemají místo kvůli optimalizaci hmotnosti. Servisní kontroly ve vrtulníku jsou častější, náklady na prohlídky vyšší. Provozní výdaje zvyšuje také spotřeba paliva. I když je helikoptéra lehčí než letadlo, fyzik ví, že tryskáč má menší odpor vzduchu, zatímco s vrtulníkem se tlačí vzduchem obří neforemná věc. Z toho vyplývá bod 2.
2. Minimum operátorů. Provozovatelům privátních jetů se nevyplatí helikoptéry držet. Hodina letu vrtulníkem je dražší jak na uletěné míle, tak na 1 přepravenou osobu. Stroje AgustaWestland pronajímají v Německu od 2700 EUR za letovou hodinu. Pro srovnání: Travel Service, letecká společnost Jiřího Šimáně, vám za 2500 EUR na letovou hodinu pronajme tryskáč Cessna Citation Sovereign.
3. Problémy s předpisy. Vrtulník je hlučný a svými listy nebezpečný. Zákon vyžaduje při konstrukci heliportů dodržování bezpečnostních zón a respektování prostorového trychtýře pro pohyb stroje. Šířka vzletových a přibližovacích prostor se zvyšuje symetricky v úhlu 15 stupňů po obou stranách až do šíře 300 m a v této hodnotě pokračuje až do výšky navazující letové hladiny. Mezi budovami tak vrtulník nesmí přistát a se střechami je potíž. Například v září 1957 přistálo Heli Baby, první prototyp helikoptéry HC-2, na střeše obchodního domu Bílá labuť v Praze (foto). Stroj byl lehký a pražským radním nevadil. Dříve to paradoxně šlo.
Dnes do hry vstupují památkáři a právě na starých budovách nechtějí o žádných přistávacích rampách ani slyšet. A na nových mrakodrapech se heliporty nebudují. Přitom nejde o drahé stavby, stačí jen na střeše vyznačit žlutý kruh a velké bílé H.
Pražan, který spěchá, si může vrtulník volat na Ruzyni, do Kbel nebo do Letňan, tedy na civilní nebo vojenská letiště, jenže pak nespatřují zásadní přednost oproti letadlu, které si tam může objednat taktéž – a za nižší cenu. S helikoptérou lze přistát také například v Písnici či poblíž dálnice D1, ale vnitřní centrum metropole je vyloučené. Střechy nemocnic, které heliporty disponují, je pro komerční provoz nesmějí používat. Podobné je to se záchrankami. Komerčními provozovateli tohoto způsobu přepravy jsou Alfa a Delta, fakticky záchranné služby. Jedna je na severu Čech, druhá na Moravě. I ty ale privátní přepravu provádějí jen tehdy, kdy vytěžují volné kapacity. K...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům