TAJNÝ ZÁKAZNÍK. Bar ve stylu newyorského klubu na Královských Vinohradech v Praze, komfortní sourozenec formálního baru téže značky v Týnské ulici, nemusí předstírat, že ho vyhledávají zajímavé osobnosti. Včera seděl v Mánesova Bar and Books ministr zahraničních věcí a kandidát na prezidenta Karel Schwarzenberg.
Pro krátké soukromí s černošskou dívkou, svým půvabným doprovodem, nevolil ani privátní salonek. Spokojeně usedli do rohového ústraní za kytaristu, který po celý večer stylově drnkal a zpíval Jima Morrisona a spol. Aby bylo jasno: Nejde nám o Schwarzenberga, nicméně na jeho případě názorně ilustrujeme, jak i čelní hlavní část baru může být diskrétní se svou koncepcí polosoukromých koženkových kójí.
Schwarzenberg, milovník doutníků, sem patří. Nemusí si rezervovat žádné kuřácké místo, protože celý bar je doutníkový. Kouří se všude, na druhou stranu nekuřák není zahlcen dýmem. Stropní klimatizace je vidět i cítit téměř nad každým stolem a dým vysává tak výkonně, až se dámy na některém z míst opravdu mohou chvět chladem. Pozorný muž by neměl váhat s včasným přeorganizováním zasedacího pořádku. Jinak je tu fajn. Skleněný popelník čeká na každém stole a nekuřák ho nemusí vnímat, protože obsluha ho nenápadně využije jako podstavec pro svíčku.
Autor přemýšlel, to je na konceptu vidět. Klubovou, téměř domáckou atmosféru rozdmýchává knihovna, pokrývající celou kratší stěnu. Tu nejdelší, proti oknům, zdobí působivě nasvícené obrazy, z nichž v šlechtických, státnických a vojenských oděvech vystupují komické opice. Tušíte, že stejně unifikovaně byste se dnes cítili ve čtyřech dalších barech tohoto brandu v New Yorku. Potud je Mánesova Bar and Books v pořádku. Leč koncept naplňují lidé. A v českém vydání je takový… mdlý.
Za prvé akustická kulisa. Hudebník pozapomněl, že po schodech pod úroveň ulice nesešel do zkušebny. Buď by měl ubrat na hlasitosti, nebo by mu v malém sále měli vzít techniku a zesilovač. Jinak je název podniku parodií a knihy by zde mohly sloužit jedině jako obří tlumiče na uši. Bavit se přes stůl dá jen posunkovou řečí.
Za druhé obslužnost. Bar si hraje na Ameriku, ale při pohledu na personál se nám vybavuje pojem “Africa Time”. Tak v Africe označují přístup domorodců, kteří mají na všechno čas. Africký čas. My v Evropě říkáme “maňána”. Na každém stole by snad mělo ležet laso na lapení personálu. Na burger a grilovaný kozí sýr čekáme půl hodiny, což ještě jde, protože dezert nepřichází vůbec. Je pozoruhodné, že při šesti obsazených stolech tříčlenná...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům