TAJNÝ ZÁKAZNÍK. Převážně píšeme o hotelech a luxusních restauracích, tentokrát vstoupíme do opomíjených vod pivních barů s restaurací. Hledáme totiž také nové směry v pohostinství a příležitosti k podnikání. Jak vidno, mezery stále existují i na gastronomickém trhu…
Když si otevřete novou restauraci a toužíte po úspěchu, máte v zásadě dvě cesty: 1) v mikroregionu, který oslovujete, vařit kvalitně za dobrou cenu, 2) nabídnout službu tak nějak jinak. Cesta 2) je lákavější proto, že je zábavnější a umožňuje přivábit klientelu i zpovzdálí. Někdo sází na jiné zvyky (středověké klece a tykání v Dětenicích), někdo na vymazlené produkty (vyzrálé maso v Čestru) a někdo na kuchařské experimenty (kombinace chutí v Chateau Mcely). Jenže včera jsme narazili na úplně nový koncept. Ta restaurace nevypadá luxusně, spíše obyčejně. Vzácná přesto je. Najdete ji v Praze u náměstí I.P. Pavlova. Jmenuje se Nota Bene.
První rozdíl poznáte hned po dosednutí. Na malém stole nemají stálý jídelní lístek. Na obyčejném papíru o velikosti A5 je stručný soupis cca deseti jídel. Kdo přijde poprvé a zběžně zmerčí vyšší ceny, dost možná odejde. Neví totiž, že druhý den by na papíře byla úplně jiná nabídka. A třetí den opět nová. Žádný host předem neví, co na lístku bude. A neví to vlastně ještě ráno ani sám šéfkuchař. Když se našemu číšníkovi nechtěně rozsypaly účtenky, podle jejich potištěného rubu jsme viděli, že jde o nastříhané staré jídelní lístky – tak ohromnou tu mají jejich spotřebu. Ještě netušíte proč? Tak poslední nápověda: V celé restauraci není ANI JEDEN mrazák.
Teď už to musíte vědět. Ano, vaří se tu výhradně z čerstvého.
Čerstvé. Na toto slovo jsme v restauracích podobně alergičtí, jako v obchodech na otřepaný výraz “luxusní”. Jenže v Nota Bene se jídelní lístek tvoří vždy podle toho, co šéfkuchař Lukáš Nevyjel (na snímku) sežene na farmářských trzích nebo co mu přivezou dodavatelé. Zelenina je tedy pouze sezonní. Třeba před naším příchodem přivezli obřího lososa na ledu a v menu se ihned objevil filet a lososový tataráček. Zkrátka – jako když se stáhne aktualizace softwaru… Někde měli zase zabijačku, takže jsme využili situaci a objednali jsme si čerstvé játrové knedlíčky a vepřovou panenku, jak jinak než s čerstvým listovým špenátem. Mmm, to vám byla lahoda. Knedlíčková polévka celá zasypaná a provoněná čerstvou petrželí jako od babičky!
Čerstvost má své pro a proti. Odráží se pozitivně v chuti a negativně v ceně jídel. Logicky, toho lososa je nutné zaplatit, i kdyby jej nakonec nechtělo tolik hostů – uchovat jej na později není kde. Ve dvou platíme za večeři přes 1200 Kč, což není tak úplně málo na podnik nacházející se dvacet metrů od severojižní magistrály, bez výhledu a aury prostředí typu Kampa nebo Staré Město. Nicméně 265 Kč za lososa a 285 Kč za panenku nám při servírované kvalitě přijde normální. Musíme tedy s pravdou ven… Tu útratu nám udělalo především devět piv. Ne obyčejných.
Zedníci říkají: Jak k jídlu, tak k dílu. V Nota Bene motto poupravují: Jak k jídlu,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům