Nejbohatší Australanka si nebere servítky: Proč chudí nenávidí bohaté

Nejbohatší i nejnenáviděnější ženou v Austrálii je Gina Rinehart. Paradoxní je, že zaměstnává desetitisíce lidí, ale vlastní zaměstnanci jí nemohou přijít na jméno. Prořízlým jazykem si v celé zemi nadělala násobně více nepřátel. Chudé využívá, chudé uráží – tak zní nejčastější výtka. Nicméně její slova ne vždy míří mimo terč.

Získáme-li prostřednictvím křehkých kontaktů v zahraničí prostor na setkání se vzácnou osobností, neradi rozhovor vypouštíme jen tak do éteru. Raději si tento obsah schraňujeme do časopisu FC. Více než 100 000 sdílení článku s názory Christy Walton na sociálních sítích a překlad do několika jazyků nás přesvědčily učinit ještě jednu výjimku. Kontroverzní Rinehart, dědička důlního konglomerátu Hancock Prospecting, nepochybně mnoha čtenářům hne žlučí, jiné možná donutí zamyslet se nad tím, kde leží skutečná příčina závisti. U bohatých, či u chudších?

“Závist je spravedlivá vlastnost. Hubí toho, kdo plodí zlo.”

Gina Rinehart je čtyřnásobná matka. 9. února oslavila 59. narozeniny. Na důchod nemyslí. Zastihnout ji není snadné. Celé dny objíždí doly a místo výtvorů drahého kadeřníka má na hlavě přilbu. V roce 1992 závětí po svém otci Langu Hancockovi zdědila obří firmu. Jenže s obřími dluhy. Jako naprostý laik v oboru při výchově čtyř dětí (tehdy jim bylo 16, 13, 6 a 5 let) jednala se státem o povolení k vývozu uhlí a železné rudy na nové trhy. Orientací především na Čínu zažehla obchodní expanzi, vrcholící v květnu 2012, kdy stanula na trůnu nejbohatší ženy světa. Jen krátce. Pokles cen železné rudy, který nemohla nijak ovlivnit, jí ztenčil investiční majetek na dnešních 17,8 miliardy amerických dolarů (338 miliard Kč), výše nesplacených závazků činí 779 milionů dolarů. Snížení jejího jmění oproti stejnému datu před rokem činí 4,3 %. Nicméně již nestojí jen na jedné noze, pojistila se většinovými obchodními podíly ve dvou největších mediálních impériích Austrálie, Ten Network a Fairfax Media. Ne zcela slepě. Náklonnost tisku totiž při své hubatosti potřebuje.

Proč je vlastně tak nenáviděná? Nebere si s chudými servítky. “Neznám bohatého člověka, který by zpochybnil mé zásluhy na záchraně rodinného majetku. Bohatý si umí představit peklo, kterým jsem prošla a stále procházím. Australská vláda mě z jedné strany dusí, ze druhé žádá o větší pochopení. Na jedné straně mi zvyšuje daně, na druhé straně se diví, že jsem méně konkurenceschopná, snižuji mzdy a propouštím. Nikdo není tak schizofrenní a nesoudný jako politici. Už i na chodbě své firmy jsem vyslechla názor: Rinehart? Ta bohatá káča, která se narodila se stříbrnou lžičkou v ústech a podědila? Taky bych poučoval, kdybych měl miliardy jako ona,” popisuje korpulentní dáma slova, která ji rozpálila doběla. Zaměstnanci učinila nabídku, která se (ne)odmítá: “A co vám brání, drahý pane? Na bohatství nemá nikdo monopol. Přestaňte pomlouvat a pracujte. On na to zpupně: Vážená paní, ani sebevětší dřina ze mě miliardáře neudělá. Musel bych řídit kapitál jako vy, abych se stal miliardářem. Říkám mu: OK, zítra v 6.30 v mé kanceláři. Jmenuji vás obchodním ředitelem. Budete odpovídat za odbyt a celkový příjem holdingu. On: A jaký je plat? Já: Obdržíte férově procenta ze zisku. On: Dobře, a kolik si vydělám? Já: To přece záleží na zisku. On: A jaký bude zisk? Já: To přece bude záležet jen a jen na vás. A on: Promiňte, to je nějaké nejisté, raději zůstanu na svém místě.

Kdo tedy odvádí nejistou práci? Kdo živí všechny hladové krky? Železné rudy, tak jako čehokoli jiného, mohou dělníci vytěžit, kolik chtějí. Jenomže když to neumíte prodat, nemají dělníci na chleba. Proč mi tedy dělníci závidějí a naopak neděkují?”

“Je lepší, když mi závidí úspěch, než kdyby mě litovali.”

Gina Rinehart je sice žena, avšak ne třasořitka. Čtrnáct let se soudila s nevlastní matkou o otcův majetek. “Soudila jsem se paradoxně o dluhy. Nevlastní matka neměla k otcovu celoživotnímu dílu vztah, chtěla ho jen definitivně pohřbít. Já ho chtěla naopak vyhrabat z popela a očistit tak i otce.” Zažalovaly ji i tři ze čtyř dětí, požadovaly přístup ke svěřeneckému fondu a každé ke svému poměrnému podílu z aktuální výše dědictví 631,6 milionu dolarů. “Nejstaršímu Johnovi je 36, nejmladší Ginii je 25. Podíl jim náleží, ačkoli nárok na něj získaly před dvaceti lety, kdy tento podíl měl zápornou hodnotu. Nyní jsou milionáři, ale chci, aby se dle toho chovali. Oni jsou schopni firmu rozprodat, jen aby získali hotovost. Podříznout ovci, místo aby stříhali její vlnu. Věřím, že čas hraje pro mě. Časem mě pochopí, zmoudří.”

Gina tuší, že zadržováním toho, co dětem patří, porušuje zákon. Lituje jediného – že při růstu obchodu neměla tolik času na výchovu dětí. Sama za běhu vstřebala zákonitosti podnikání, ale děti držela od firmy dál. Nyní ji nenávidí, tak jako lidé. “Jeden zaměstnanec mi vmetl do obličeje, že by si přál, aby mě vláda znárodnila. Zeptala jsem se, co by z toho měl. Mě by zničil, dobrá. I kdyby celý majetek připadl jemu, jak by s ním naložil? Nakoupil by si jachty, domy, auta? A z čeho by je živil? Majetek není perpetuum mobile. Je jako ovocný sad. Když ho neumíte držet při životě, zajde. Když umíte, nese vám stále více ovoce. Ale já nikomu nebráním, aby se stal...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům