Máme pro vás jednu špatnou a jednu dobrou zprávu. Ta špatná: Musíme se učit z chyb. Ta dobrá: Může to být také z cizích chyb. Časopis FC a portál FirstClass.cz proto již třetím rokem mapují úspěšné i neúspěšné kroky miliardářů. Dnes jsme shromáždili 6 zářných příkladů, jakým hrubým chybám se v podnikání vyhnout. Nikdo učený z nebe nespadl, proto ony chyby nasekaly známé osobnosti. Chybuje každý. Ne každý si ale chybu uvědomí, přizná a díky tomu ji už nikdy neopakuje.
Henry Ford: Podcenění přípravy a průzkumu trhu
Chudí ve finančních otázkách nejvíce chybují v tzv. rychlých investicích. Nechají se strhnout například zprostředkovatelem, který pro ně má “neodolatelnou příležitost platnou teď a tady”. Možná to není vůbec špatný tip, proto není chybou si takové doporučení vyslechnout. Zásadně je však nutné si nejdříve zjistit více nezávislých informací o daném produktu/trhu/značce, než peníze pustíte. Třeba u akcií poradce poskytuje radu, ne záruku. Peníze jsou vaše, za vámi jde odpovědnost. Zatímco u chudých je podcenění přípravy věcí slepé důvěry a manipulace, u Henryho Forda šlo o sebestřednost. Ve svých 64 letech se považoval za tak suverénního génia, že absolutně nepochyboval a k varování ze strany svého okolí byl hluchý. O co šlo?
Ford usiloval o naprostou soběstačnost ve výrobě aut. Pro svou automobilku tedy zakoupil doly na železnou rudu a uhlí, ocelárny, železárny, sklárny, vlastní lodní trajekty. Závislý zůstal jen na asijských dodavatelích přírodního kaučuku, z něhož vyráběl pneumatiky. A tak zakoupil ohromné pozemky v Brazílii, v severovýchodní Amazonii, o rozloze zhruba Jihočeského kraje. Kolem továrny na zpracování gumy vybudoval celé město. S elektrárnou, hotelem, školami, restauracemi, nemocnicí, knihovnou i golfovým hřištěm. Vytvořil telefonní síť, elektrické osvětlení i asfaltové silnice. To mu šlo. Západnímu stylu života rozuměl, ne však pěstování kaučuku.
Jak se ukázalo, promáčené pozemky byly narušeny erozí a pěstování rostlin vůbec nesvědčily. Navíc byly v kopci, takže se obtížně obdělávaly. Ford si byl svým tahem tak jistý, že si opomněl najmout experty na plantážnictví a tropické zemědělství. Dělníci z automobilky bez znalosti věci osázeli pole tak, že jeden akr zahustili 200 kaučukovníky, ačkoli v pralese se doporučuje jen 7 stromů na akr. Co nepožrala plíseň, zničil hmyz. Ještě v roce 1942, po 15 letech, plodily plantáže jenom mizivá 2 procenta plánu. Zničený Ford pak území prodal hrubě pod cenou brazilské vládě.
Warren Buffett: Gamblerská závislost na špatné příležitosti
“Optimismus je největší nepřítel každého investora.” K tomuto zdravému názoru dospěl největší investor moderní doby po infarktové zkušenosti s textilkou z Nové Anglie. Jmenovala se Berkshire Hathaway, panovala 60. léta, a i když ji Buffett fakticky přeměnil na investiční fond, textilu zůstával tvrdošíjně věrný. Vsadil na špatného koně. Budiž, to se může stát. Čím hůře si však textilní průmysl vedl, tím více Buffett, v ješitném věku třicátníka, věřil, že se karta obrátí. Život jde přece ve vlnách nahoru a dolů… Jenže klasické textilnictví šlo ke dnu jako celek. Buffett na zpomalující kobyle seděl dvacet let. “Byl jsem jako gambler. Na burze si musíte předem stanovit minimální i maximální částku, na které se akcie zbavíte, ať se ziskem nebo ztrátou. Umění přijmout prohru je stejné jako zřeknout se možné vyšší výhry. Gambler v kasinu hraje pořád dál. I když prohraje všechno, půjčí si, věří, že se Štěstěna otočí. A i když vyhrává a stále více, nepřestane také. Jak by mohl, když mu teď jde Štěstěna naproti? Gambler zákonitě musí prohrát vše.”
Dnes již Buffett neváhá prodat špatné akcie se ztrátou. Podle principu statistiky není možné vyhrávat ani prohrávat stále. Tedy za předpokladu, že netrváte na jednom titulu. Ten vás může ožebračit. “Když se mi povede osm z deseti obchodů, je to fantastická bilance. Abych jí dosáhl, musí mi nějaké dva obchody nevyjít,” je si vědom Buffett, který posléze přešel z textilu na pojistky. A ztrátu si vynahradil.
Steve Jobs: Absolutismus v komunikaci se zaměstnanci
Obrázek podnikatele, zabořeného v ušáku s doutníkem a pohrdavým pohledem na dělnickou třídu, patří do 19. století, éry vykořisťování. Již je jiná doba. Méně hrubé práce, více využívání mozku. A ten nemají všichni stejný. S kvalitními kreativci je vhodné komunikovat. Výjimečné hlavy, jež pro vás dělají, jsou váš hlavní kapitál. Kdo se nadále vyžívá v kastování,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům