Portál FirstClass.cz získal včera 10 000. fanouška. Chceme Vám poděkovat za přízeň a před víkendem nabídnout k zamyšlení unikátní pohled nejbohatšího muže světa, který je tváří titulní strany nového vydání časopisu FC. 72letý Carlos Slim Helú by nám neměl být vzdálen věkově ani zeměpisně, byť žije v Mexiku a s libanonskou krví. Je tím posledním, kdo by měl odsoudit chudé. Když na ně přijde řeč, jen smutně krčí rameny: “Lidé, kteří v životě byli na dně, by byli nejschopnější podnikatelé. Bohužel je ovládá zbytečný strach.”
Carlos Slim Helú nalézá 3 obří paradoxy. S ohledem k nádhernému číslu 10 000 jsme se rozhodli tak vzácný materiál neuschovat do tištěného vydání, ale umožnit, aby si jej mohl přečíst každý – i ten, kdo časopis již nestihne. Obsahuje názory, které je dobré slyšet…
K pochopení Slimových slov je třeba pochopit fakta, která nebyla v ČR nikdy zveřejněna.
Jeho otec Julian přišel do Mexika roku 1902, sám, 14letý a aniž by uměl slovo španělsky. Utekl z ottomanské říše, kde již 15leté verbovali do armády. Jeho matka stejně vypravila dříve jeho čtyři bratry Josého, Elíase, Carlose a Pedra. Jako v pohádce O Plaváčkovi.
Neřešitelná situace? Julian s bratrem Josém, o 13 let starším, založili ručně psané noviny pro krajany, kteří emigrovali stejným směrem. Stačil jim jejich jazyk a zápal. Vydělávali po niklácích, až měli na pravý tisk. Mohli žádat vyšší cenu. Poté otevřeli obchod, který stále rozšiřoval sortiment. “La Estrella de Oriente” – Hvězda Východu. Nezapomněli na původ.
Sami přitom žili na pokraji bídy, veškerý zisk neprodleně reinvestovali do firemní expanze. Nakonec měli 11 obchodů a Julian v roce 1922 majetek 1 012 258 pesos. “Libanonci jsou charakterističtí pracovitostí, šetrností, přímostí, učenlivostí ohledně jazyka a nebojácností. Nemají strach, i když na ně jiní míří samopaly,” říká Slim. O strachu mluví zcela záměrně.
1. paradox: O lávce mezi dvěma břehy
Má pozoruhodné podobenství o rozdílu mezi chudými a bohatými. “Jejich světy jsou jako dva břehy, které se nikde nedotýkají. Dva přímé protipóly. Jedni zaměstnávají, druzí jsou zaměstnaní. Jedni pracují bez omezení, druzí v omezené době. Jedni si neomezují příjem, druzí si jej smluvně omezili. Když bohatí bohatnou, chudí chudnou,” shrnuje Slim. “Ovšem mezi oběma břehy je lávka. Může po ní kdokoli přejít z jednoho břehu na druhý, jakýmkoli směrem. Nikdo nikoho nenutí k pobytu na jednom břehu. A víte, kde panuje větší strach?”
Slim upozorňuje na první paradox. Na chudé, kteří nechtějí přejít a jiným odvahu závidí.
“Tatínek mě odmalička učil obracet paradoxy. I já jsem měl strach, ale z toho, že ztratím celý život na břehu, kde se nenosí úspěch, odvaha, osobní rozvoj.” Svého bohatého otce mohl kdykoli požádat o peníze. Ale on by mu je nedal. “Ve škole jsem dostával obchodní hodiny. Jen jsem uměl psát, tatínek mi založil knihu příjmů, výdajů a aktivit. Měl jsem na očích, co jsem pro peníze musel vykonat a za co jsem je utratil. Peněz jsem si vážil, šetřil jsem si je a ve dvanácti letech je poprvé investoval – do akcií Banco Nacional de México.”
Tímto způsobem Slim přešel lávku. Poznal pasivní příjem. “Divil jsem se, čeho jsem se vlastně bál. Také se na pouti u hrozivě vypadajících atrakcí křižujete, proč jste na něco takového vlezli? A když atrakce skončí, žádáte přídavek? Jste stejní, vyhledáváte výzvy a umíte být nad sebe pyšní. Proto bohatí lidé milují adrenalinové sporty. Chtějí opakovaně poznávat slast z přechodu lávky.” Závidí snad diváci na pouti těm, kteří zvládli centrifugu?
Více o Slimově teorii lávky zde.
2. paradox: O obavě, že nejsem dost kreativní
Slim rád vysvětluje zdánlivý protimluv, že chudí by byli ti nejschopnější podnikatelé, kdyby se jimi rozhodli být. “Většina chudých se domnívá, že nejsou dost dobří. Já tvrdím opak. Nikdo není kreativnější než chudí. Oni vám totiž dokážou vysvětlit miliony důvodů, proč se nestat bohatým. Bohatý většinou nevymyslí ani jeden. Chudí vymyslí miliony důvodů, proč důležitý úkol neudělat dnes. Dokážou obhájit neobhajitelné. Představte si je jako právníky. Jako krizové manažery. Kdyby jen pootočili své myšlení a použili jej pro své dobro, našli by miliardy důvodů pro zbohatnutí, nových cest v podnikání. Jsou to pracovití lidé, jen zle přemýšlejí a jiný směr nepřipouštějí. A i když vidí jiné uspět, najdou důvody, proč by sami určitě úspěšní nebyli. Aniž by to zkusili – chápete? Proto je bohatí mají jako zaměstnance. Odvedou totiž práci lépe než oni! Jsou jako mechanický panáček na klíček, který vešel do slepé ulice, na konci naráží do zdi a pořád šlape dál. Ale na svém břehu jsou dobrovolně.”
Podle Slima by chudým stačilo vyřadit ze slovníku slovo “až”. Udělám to až… A nahradit ho slovem “hned”. “Otec mě učil: Nikdy nebudeš lépe připravený než teď. Neočekávej, že budeš mít větší...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům