Ztrácím čas v zaměstnání, nebo se zbytečně rozptyluji dilematem a na podnikání se nehodím?
Maluji si vzdušné zámky, jak si mě zaměstnavatel váží, nebo se beze mě obejde lusknutím prstu a zítra mohu mít na stole výpověď?
Dokážu vydělat v podnikání víc? Nebo se mám držet raději stálého příjmu v práci?
Zjistit, jakou hodnotu konkrétní zaměstnanec opravdu má pro svého zaměstnavatele, není snadné. Z výše platu se to u nás nepozná, ti nejvíce přeplácení bývají první na odstřel, kvalita nekvalita. Šokující test navrhuje Larry Ellison, osmý nejbohatší muž světa s investičním majetkem 39,1 miliardy dolarů: “Řekněte si o plat 1 dolar ročně.”
Částka to není nahodilá. Sám Ellison v softwarové společnosti Oracle pobírá 1 dolar ročně. Je nejhůře placeným, přitom nejlépe odměňovaným manažerem světa. Jak to jde do kupy? V posledním fiskálním roce, končícím v létě 2012, obdržel hotovostní odměnu ve výši 3,9 milionu dolarů a 90,7 milionu dolarů na akciových opcích. To je podíl na zisku v přepočtu 2 miliardy korun ročně. Za posledních 10 let si takto vydělal 35 miliard korun. Tomu se to slevuje na jeden dolar platu, řeknete si… a máte pravdu.
Samozřejmě, že 68letý Ellison je v jiné pozici. Firmu Oracle sám založil a postupně prodal investorům či přenechal zaměstnancům 77,1 procenta celkového obchodního podílu. Aktuálně drží 22,9% podíl, stále největší, ale již ne většinový. I proto mluví víc jako zaměstnanec (“Už nemám potřebu být v Oraclu každou minutu!”) a má smlouvu zaměstnance. Zatím ponechme stranou, že v našich reáliích Ellisonův jednodolarový návrh nemá velké uplatnění. Sledujme tok jeho jinak zdravého myšlení: “Jeden dolar ročně, či jakýkoli ekvivalent v dané zemi, může nabídnout KAŽDÝ zaměstnavatel. Je to náklad, který zaměstnavatele nezatěžuje, tudíž více reinvestuje do firmy a ta roste. Skutečně schopný zaměstnanec netře bídu s nouzí. Je-li zručný a nepostradatelný, zaměstnavatel se jej musí snažit udržet kompenzacemi, zejména podílem na zisku. Jinak by zaměstnanec jednoduše přešel k jinému jednodolarovému zaměstnavateli. Zaměstnanec má pak nejen zcela jasnou představu o tom, jak si jej zaměstnavatel skutečně cení, ale také se tento model více blíží podnikatelskému. Zaměstnanci více záleží na růstu firmy, navíc je to dobrá příprava na jeho případné vlastní podnikání.”
Další výhodou pro firmu je, že zaměstnavatel ihned rozklíčuje, jak zaměstnanec k poměru přistupuje. “Kdo nestojí o akcie a trvá na vysokém základním platu, vysílá signál, že buď firmě nevěří (pak je otázka, proč se v ní nechává zaměstnat), nebo nepočítá s prací na delší dobu. Takový zaměstnanec pro mě není k užitku.”
Teoreticky je myšlenka určitě v pořádku, protože…
Stát sice přijde o vysoké odvody ze základního platu zaměstnance, ale zdaní kapitálové výnosy či kompenzace.
Zaměstnancům přestane...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům