Mezi dolarovými miliardáři jsou jen 2 procenta žen. Proč tak málo? A když už se dolarová miliardářka objeví, obvykle jde o dědictví či podíl na rodinném byznysu, který rozjel muž. Jednu z odpovědí nabízí Debbi Fields, která zbohatla doslova manželovi navzdory.
“Ženám nejčastěji chybí sebevědomí a partner s velkým P.” Sheryl Sandberg v článku Co chybí ženám k prosazení
13letá Debbie měla ráda dvě činnosti: pečení sladkého a jezení sladkého. Vzala brigádu jako tzv. ball girl v baseballovém klubu Oakland Athletics. Za sbírání míčků měla 5 dolarů za hodinu. To jí stačilo na nákup ingrediencí a vydělané peníze doslova projedla. “Vůbec není důležité, CO vás baví. Důležité je, ŽE vás to baví. Pokud se svému hobby věnujete v každé volné chvíli, musíte v tom dosáhnout dříve nebo později mistrovství. Akorát že vás nenapadá se tím živit: Je to přece koníček a na tom je bizarní vydělávat. Co děláte rádi, přece nemůžete dělat pro peníze,” oživuje si vlastní pocity z roku 1977. Tehdy začala podnikat. Doslova proti svému muži. “Hned řekl: Oh, miláčku, to je tak stupidní nápad!”
Provdala se rok předtím, v 1976. Bylo jí pouhých 19 let. Pro pyšného studenta stanfordské univerzity Randyho Fieldse měla být jakousi domácí servismankou a rodičkou na běžícím páse. V roce 1997, kdy se rozvedli, měli pět dcer. “Randy měl utkvělou představu, že něco dokáže. Tak jsem si doma pekla a podporovala ho. Jeho ničilo, že kdykoli přišla návštěva, třeba rodiče, pochutnávali si na mých čokoládových koláčcích a říkali s humorem, že bych se tím měla živit. Randy se vždy urazil. Měl pocit, že selhal, a chybu neviděl v sobě, ale ve mně. I když mi přátelé dohodli přes známého, že mohu sušenky nabízet v jeho cukrárně, nebyl schopen to přenést přes srdce. Ty budeš doma, u plotny, tady je ženské místo!”
“Máma měla všechny handicapy potřebné pro úspěch.” Jessica, dcera
Byla ženou v domácnosti, bez vlastního příjmu, muž jí nechával minimální prostředky na provoz. Právě proto chtěla dokázat, že to zvládne. “Když nemáte v počátcích podnikání žádný kapitál, je to nevýhoda jen zdánlivě. Všechno musíte dělat sami a výsledek je váš, lepší než od najatého člověka. Hýčkala jsem své sušenky, jako kdyby to bylo dítě, a měla jsem svou cenu, 1 dolar za 1 sušenku. To bylo hodně. Vyšší cena lidi zaujala, ochutnali a naučili se moje sušenky vnímat prémiově. S kamarádkami, které stály při mně a také byly v domácnosti, jsme vymyslely čtrnáct druhů včetně sušenek s pekanovými oříšky nebo polosladkou čokoládou. Pomáhalo mi, když mě kritizovaly. Řekly třeba: “Tss, ty to neumíš. Já bych je dělala radši s makadamovými ořechy!” Zkusily jsme to a vznikl nový druh…”
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům