Na Zdi cílů, která vyjde v příštím FC, budeme krásně ilustrovat 50 příkladů lidí, kteří vykročili do neznáma. Zaplatili 1000 Kč a nevědí, co je čeká. Domnívají se, že když splní cíl, dostanou peníze zpět. V tom by nebyla přidaná hodnota. Nebo se domnívají, že všechny poplatky složím na hromadu a ti, kdo splní cíl, si tento bank rozdělí. V tom by také nebyl zásadní kšeft a navíc by jeden druhému chtěli škodit, aby shrábli jeho díl.
Tak jako v případě Rockefellerovy hádanky, s níž jste se mořili před měsícem, platí, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. A to je smysl celého projektu First Class.
Trochu odbočím: O multilevelovém marketingu toho moc nevím, kromě toho, že lidé na MLM plivají. Vypouštějí nářky: “Je to podvod, vydělávají hlavně ti nahoře.” Mně právě to připadá nejspravedlivější. Každá kariérní pyramida je časovou osou. Kdo přišel první a prošlapával neznámou cestu kopřivami, je nahoře. Inkasuje nejvíc. Zaslouženě. Kdyby to bylo naopak a nejvíce vydělávali ti poslední, nikdo by MLM nechtěl rozjet. Každý by čekal, až bude produkt známý, systém prověřený a smetana jistá. Někdo zaleze do bezpečí zákopů, dokud nepřejde vřava, a pak závidí válečný řád rváčům z první linie.
Co nás vlastně nutí riskovat kůži a být v něčem první, když i sté místo je “pěkné”?
Proč by člověk, kterému je relativně dobře, měl uvěřit, že mu zítra může být ještě lépe? Proč by se měl snažit, zvedat z gauče a kvůli nejisté chiméře opouštět zónu pohodlí?
O co těm bohatým vlastně šlo? Jen o mamon?
Návrhářce Coco Chanel v roce 1954 bylo již 70 let a pobírala 2 % z ceny každého prodaného parfému Chanel No. 5. Když se rozhodla pro nepochopitelný krok. Byla slavná, zajištěná, již zdánlivě nic nepotřebovala. Naopak, životopisci popisovali její zhoršující se záchvaty náměsíčnosti, k posteli musela být přivazována popruhy. A přesto jednoho dne znovu zaměstnala sedmdesát švadlen a dala ušít nových sto třicet modelů šatů pro velkou přehlídku, po které prorazila na Pátou Avenue v New Yorku.
Neměla snad dost peněz, slávy? Nechtěla přestat? Hamounila?
“Představte si koleje. Jdu stále vpřed s očima upřenýma na obzor, jako bych chtěl objevit ten bod, kde se koleje protínají. Nejsou tam peníze,...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům