Kdykoli se nám podaří zprostředkovat čtenářům časopisu FC názory bohatých lidí, pokládáme jim stejnou otázku: Proč bohatí bohatnou a chudí chudnou? Odpovědi jsou různé, ale nadchla mě ta od Ingvara Kamprada, 87letého zakladatele IKEA a momentálně nejbohatšího Evropana. “Já jsem bohatý, protože nežiju v Ažlandu.”
Tu zemi jsem nikde nemohl nalézt. Ale pak jsem si vzpomněl na Járu Cimrmana a jeho báseň s názvem Ažmilid, která začíná slovy: Až mi lid odhalí pamětní desku…
Také máte kolem sebe lidi, kteří žijí v AŽlandu? Kteří chtějí zbohatnout, ale krok k bohatství udělají, AŽ… AŽ… AŽ…? Proč vlastně lidé stále odkládají tak příjemnou změnu, kterou je seberealizace a úspěch? Proč je v Ažlandu tak hřejivě? Nebo je to tím, že v této zemi, kde zítra znamená nikdy, se lidé neumějí čemusi vzepřít?
A pokud neumějí, tak čemu vlastně? A co vlastně ti lidé chtějí?
“Lidé vždy chtějí vidět duhu, ale pokud možno bez deště.” Charles Koch
Překážka “k nepřekonání” číslo 1: okolí
Bohatí jsou velice obezřetní, s kým se stýkají. Obklopovat se úspěšnými, ideálně úspěšnějšími než jsem sám, je stejný masochismus jako angažovat schopnějšího podřízeného, než jsem sám. Přesto je to základ úspěšného podnikání. Jenže lézt nahoru dá více námahy než slézat dolů. Zato však lezením vzhůru bobtnají svaly, sebedůvěra i uvědomění, “že to jde”. Proto se bohatí tak rádi angažují v klubech.
Chudí se rádi srovnávají se svými vrstevníky nebo okolím. Je-li soused bohatší, obvykle jím opovrhují, hledají v jeho úspěchu nějaký zádrhel, podvod nebo přímo zlodějinu. Je-li chudší nebo stejně nemajetný, druží se s ním, společně nadávají na poměry a nepřízeň osudu. Vlastně nepotřebují bohatnout. Bohatí ano. Bez úspěchu se cítí jako na jehlách, málem nedokážou jít spát. Hledají způsoby, jak to dokázat.
“Nikdo neví, co dokáže vykonat, do té doby, než to zkusí.” Amancio Ortega
Překážka “k nepřekonání” číslo 2: zvířecí pud
Dejte zvířeti porci, zhltne ji. OK, řeknete si, mělo hlad. Dávejte ale psovi pravidelný pokrm, stejně jej sní. Právě proto, že si je vědom pravidelnosti, proč by měl spořit?
Člověk je zvíře. Dejte mu pravidelnou mzdu, pozbyde důvod ke spoření. I přebytky spotřebuje. “Životní náklady rostou s výší mzdy,” říká Murphyho zákon. A to ještě není úplně přesný. Na rozdíl od zvířat, která nemají možnost leasingu a hypoték, je člověk schopen dopředu projíst i to, co ještě neobdržel. Je to moderní zvířecí pud.
Nechat si kořist na pozdější časy – kde to žijete? Vysvětlete koze, ať posečká s požíráním trávy proto, že jí vyroste. Kdepak. Než by “investovala do budoucna”, spase vše, nepřemýšleje, co bude jíst zítra. Však ono to nějak dopadne, říká si i člověk. Vždyť v té milé kamarádce, kterou si denně pouští do bytu (jmenuje se televize), říkají: “Klidně utrácej, dokud máš. Až mít nebudeš, dobří lidé ti půjčí.”
“Banka je místo, kde vám za pěkného počasí půjčí deštník a vyžádají si jej zpět, sotva začne pršet.” Robert Frost
Překážka “k nepřekonání” číslo 3: slevy
Smutné: Nejchudší lidé jsou největší oběti reklamy. Vše je tak výhodné! V akci!
“Peníze nejsou všechno. Důležitější je láska, štěstí, zdraví…” říkají titíž lidé, kteří si stěžují na to, že peníze nemají. Paradox číslo 2: Ti, kdo peníze mají, je k osobní spotřebě používají daleko méně. “Moji zaměstnanci mají dražší auta, modernější oblečení, lépe vybavené byty i novější elektroniku. Jsem vedle nich jako...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům