Představte si, že máte vážnou nemoc, na kterou zemřel Váš otec, jste vykořeněni ze své vlasti, nemáte obživu Vy, matka ani ostatní sourozenci, a přesto na Vás všichni hledí, že “to” máte zařídit. Je Vám 12 let a nikdo široko daleko nemá peníze, aby Vaše případné produkty mohl koupit, natož aby Vás zaměstnal. Může být něčí situace horší?
“Nikdo se nemůže vrátit a vytvořit nový začátek. Ale každý může začít a vytvořit nový konec. Čas je jako řeka. S každou kapkou připlouvá nová naděje,” říká ten “chlapec”.
Ve čtvrtek mu bude 85 let a jmenuje se Li Ka-šing. Když jsme s ním připravovali článek do aktuálního FC, rád opakoval: “Dnes lidé stále čekají na to, až budou lepší, chytřejší, zajištěnější. Začínají od konce. To vše z nich přece udělá až život. Nemusíte být skvělí, abyste začali. Ale musíte začít, abyste byli skvělí.”
On začal z nuly. Dnes má 25,8 miliardy dolarů. Dospíval za druhé světové války, po níž se jeho domovina, komunistická Čína, uzavřela před podnikáním. Li navíc psal písmem na způsob rozsypaného čaje, jež nikdo v zahraničí nepřečetl. Jak tedy mohl podnikat? Jak mohl obchodovat s cizinou? Přesto je nyní nejbohatším mužem v Asii. “Ujistil jsem se, že “nemožné” bývá jenom “nevyzkoušené”. Největší chybou v životě paradoxně je obávat se, že nějakou uděláte. Já to měl snazší než dnešní pohodlní lidé. Musel jsem.”
S chybami přišly zkušenosti. Se zkušenostmi kvalita. S kvalitou úspěch.
V podobné startovní pozici byl Amancio Ortega, dnes nejbohatší Evropan, kterému na konci druhé světové války bylo 9 let. A jeho Španělsko, zavlečené generálem Francem nešťastně na Hitlerovu stranu, zaplatilo chudobou. “Ukončil jsem školu a rodičům jsem musel pomáhat živit tři sourozence. Přitom jsme žili na severu, kde se všichni živili jen textilem. Nikdo neuměl nic jiného. Měli jste miliony konkurentů. Tehdy jsem pochopil, že se není čeho bát. Nemáte-li konkurenci, bojíte se, zda kráčíte dobrým směrem. Máte-li konkurenci, bojíte se, jak se prosadíte. Bát se je tak normální, až je zbytečné to řešit.”
Jak to zmínění pánové dokázali? Proč nerezignovali, když to bylo tak snadné? Jak by se zachoval dnešní změkčilý člověk v jejich kůži? Jak Li, tak Ortega pro to mají název.
Zastřel svého psa
Když se Li ohlíží za pokrokem, který dokázal, říká, že jen zastřelil svého psa. “Lidé žijí v představě, že když nebudou řešit svůj stav, vyhnou se problémům. Je to omyl. Celý život je boj. Bojujete, aby se věci nezměnily, stejně jako bojujete, aby se změnily,” říká Li Ka-šing. “Mnohé lidi utlumila výchova. Od kolébky o ně bylo postaráno a domnívají se, že se o ně vždy někdo postará. Z hýčkaných dětí se tedy musí stát zaměstnanci, kterým práci zajistí zaměstnavatel nebo pracovní úřad. Problém je, že v zaměstnání nebudou nikdy spokojené, protože náhle nedostávají všechno, co chtějí. A proto stále nadávají. Já proto říkám: Zastřelte v sobě svého psa. Svou výchovu, kterou...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům