Warren Buffett o zrcadle, které ubírá ženám sebevědomí

Zajímavé rozhovory s nejbohatšími lidmi světa mají místo v časopise FC. Někdy však uděláme výjimku, protože myšlenky jsou tak neobvyklé a inspirativní, že je nevyhradíme předplatitelům. I v tomto případě chceme, aby se dostali ke všem.

Warren Buffett je největší investor moderní doby. Ke svému jmění, které aktuálně činí 60 miliard dolarů, dospěl sázkou na podhodnocené firmy, kterým na rozdíl od jiných věřil a v důvěře vytrval. Má úžasný čich. Neexistuje častější otázky, kterou dostává, než “která firma je nyní podhodnocená?” Tentokrát však udivil: “Nejvíce podhodnocenou veličinou na Zemi jsou ženy. Rozhodl jsem se do nich investovat.”

Můžete to vysvětlit?

“Zjednodušeně řečeno: Ekonomika jede dlouhodobě na 50 procent lidské kapacity. Představte si prosperitu, kdybychom odstranili středověké předsudky v byznysu a využili 100 procent produktivní populace. Tedy – kdybychom využili potenciál žen.”

Připadá Vám nevyužitý?

“Čím hlouběji jdeme do minulosti, tím více důkazů získáváme. Ještě před sto lety byly ženám vymezeny tři, čtyři profese, všechny pomocného charakteru. Žádná nemohla dosáhnout vysokého postavení, majetku. Většině byla vyhrazena péče o děti, domácnost. Představte si, že bychom dávali příležitost jen urostlým mužům od 180 cm výš, nejlépe do 30 let a ještě svobodným. Pokud by se o práci ucházel otec dvou dětí, neměl by nárok na kariéru. Jak by se změnilo rozložení ve firmách? Budu-li slušný, lidstvo dělalo strašlivou chybu. Budu-li přiměřený, bylo natvrdlé.”

Je menší zapojení žen jen vinou společnosti?

“Ano. Když nezaléváte květinu, nemůžete jí vyčítat, že neroste. Měl jsem to před očima už jako malý. Jen proto, že jsem byl chlapec, jsem byl rodiči nadřazován nad své dvě sestry, které byly daleko rozumnější než já. Měl jsem se o ně starat, vést je, venku na ně dávat pozor, přitom já jsem dělal potíže a ony mě vytahovaly z průšvihů. Vrchol byl, že mě rodiče nabádali, ať se učím, abych měl dobrou práci, a sestrám zdůrazňovali, že na prospěchu nezáleží, hlavně aby se dobře provdaly.”

To bylo před sedmdesáti lety.

“Zlepšuje se to pomalu. Ženy tvoří jen 20 procent představenstev velkých firem. Ano, sice už mohou studovat práva, být obchodními partnerkami v podnikání, ale mentální pohled je stále žalostný. Když byla Katherine Graham prezidentkou The Washington Post, akcie šly nahoru. Dokonce získala Pulitzerovu cenu. Přesto od matky, manžela i jiných lidí poslouchala, že muž by řízení zvládl lépe. Je to hanba. Převzal to muž a ukazatele šly dolů. Přesto se říká, že žena by to nevedla lépe.”

Znamená to, že ženy jsou hůře placené, ale pod větším tlakem?

“Kdybych byl žena a věděl, že jsem odměňován hůř než někdo jiný, v znalostech i zkušenostech rovnocenný, štvalo by mě to. Vůbec nevím, jak bych to s mužským egem strávil. Možná bych vybouchl a nechtěl pro takovou firmu dělat. Chová-li se k Vám někdo nefér v otázce platu, bude k Vám nefér ve stovce dalších ohledů. Ženy ne vždy najdou sílu odejít a položit si otázku: Komu svůj talent poskytnu raději?”

Možná se bojí, že jen přejdou z deště pod okap.

“Každý může v kariéře udělat chybu, zásadní je, aby se z ní poučil...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům