Mezi dopisy, které jsem dostal za tento týden, mě obzvláště zaujal jeden. Čtenářka si stýská, že nikdy nezbohatne, protože je “jen” pokojská. A že prý ještě ze žádné pokojské se milionářka nestala. Ehm, milá dámo, stala.
Ta výjimečná žena bohužel zemřela před 42 lety na Alzheimerovu chorobu, ale její hrob na Lake View Cemetery v Clevelandu je dodnes obsypán květinami. Pomohla více než půl milionu Afroameričanek, které klopýtaly na tenké hranici mezi dlažbou a zaměstnáním. Díky Jane Turner se vratké váhy převážily na stranu obživy.
A stále lépe placené.
Jane se narodila v Jižní Karolině roku 1881 a měla poněkud převrácené dětství. Dcera bývalých otroků musela rodičům pomáhat s obživou, sotva se postavila na nohy. Hlavně pěstovala a sbírala bavlnu. Do školy nastoupila až po otcově smrti, ve 14 letech. Osmitřídku, zkrácenou o předměty, které dle učitelů “nepotřebovala”, dokončila už v 19 letech. Protože ji všude měli za opožděnou, nezbylo jí než prosit u dveří o domácí práce. “Zamilovala jsem si ten neustálý boj o pořádek. Těšilo mě, když všude bylo naklizeno a majitel domu spokojen,” vzpomínala v pamětech.
Pamatujete? Když něco děláte rádi, děláte to často. Když něco děláte často, děláte to lépe. A když něco děláte lépe, začnete to dělat ještě raději.
Spirála úspěchu se v životě Jane zatočila dvakrát. Nejprve ji sám zaměstnavatel, domácí pán Edward Hunter, ač o 40 let starší, požádal o ruku. Manželství ale bylo krátké – aby si ctihodný Američan vzal pokojskou, se na přelomu století netrpělo.
Podruhé Jane zasvítila šťastná hvězda. Pro pečlivou šikovnost totiž začala být jiným pokojským dávána za vzor a dostávala peníze na přilepšenou za to, že své kolegyně “proškolí”. Nakonec roku 1911 založila Working Girls Home Association, sdružení dívek...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům