Nejčastěji lidé nevědí, v čem mají podnikat, když řešení mají na očích. Nebo na uších. Stačí totiž sledovat nebo poslouchat děti. A dnes máme pádný důkaz.
Neexistuje kreativnější fantazie než ta dětská, bez jakýchkoli předsudků a hranic. Právě děti mimoděk přivedly dospělé na myšlenku domácích limonád, skládacího nábytku, kostiček LEGO i dokonce bluetooth handsfree, tedy “auta, které mluví”.
“Kdyby dospělí dokázali realizovat všechno, co malé děti napadne, žijeme v lepším světě a všichni mají o práci postaráno.” Richard Branson
41letá Sheri Schmelzer, žena v domácnosti, vychovávala 8letou Lexie, 6letého Juliana a 4letou Riley. Nikdy nepodnikala. Přesto “do roka a do dne” vybudovala podnikání, které prodala za téměř půl miliardy korun. Jen tak, že dala na své děti.
“Hrály si venku, obuté v crocsech. To pěnové sandálky jako by jim už přirostly k noze. Měli jsme doma snad 50 párů, ani dveře nešly otevírat. Když se odpoledne vrátily, otvory v pěně měly vyplněné kamínky a výtvory z hlíny. Manžel přišel z práce, běžely se mu pochlubit. Rich, který je podnikatel, ztuhnul, ihned zamknul dveře a povídá: “Neopustíte dům, dokud nebudu mít v ruce patent – ať to nevyslepičíte!”
Vznikla rodinná firmička Jibbitz, kterou po 16 měsících koupil Crocs za 20 milionů dolarů. Sheri nadále teče plat, provize z prodeje i cílové odměny. Totéž dětem. Sice nejsou plnoleté, ale mají smlouvy v zastoupení a honoráře se jim ukládají na konto.
“Představivost je důležitější než vědomosti.” Albert Einstein
“Nezapomenu hned na první večer. Rich si nás posadil do řady a ptal se jednoho po druhém: Věříš v tento produkt? Chceš v tom podnikat? Dáš do toho všechno? Když jsme třikrát kývli, řekl dvě věty, ze kterých mě dodnes mrazí: Musíte věřit v produkt a v to, co děláte, jinak neuspějete. Možná neuspějete ani přesto, ale aspoň si můžete říct, že jste v něco věřili a udělali jste to nejlepší, co se dalo.”
Z domku v americkém Coloradu vznikla domácí fabrika. Neměla žádný business plan. Začala s jediným designem, podle nejlepšího návrhu dětí. Prodal se ho pytel. “Ta ozdůbka stála zanedbatelnou cenu. Přesto nám po čase volali rozčilení lidé, že se esence v teple rozdrobila či ve vodě rozmáčela. Bylo to hrozné, posílali nám to zpátky. Najednou jsme byli zase na začátku. Ale nebyl to krok zpět, naopak, byl to progres. Plakala jsem, ale pláč pomáhá – zaměříte se na důležité.” Zde to byla kvalita materiálu. Na 9. pokus ho našli. Rich Schmelzer přihlásil průmyslový vzor.
Ve...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům