Svět objevuje ruské baně. Rozmnoží se vlhká verze finské sauny u nás?

Rádi v časopise píšeme o podnikatelských mezerách na trhu.

Také je Vám zima?

Také se bojíte nachlazení?

Nejste sami. Stejný problém cítí i další. A problém přináší příležitost, vzpomínáte?

I ve světě přituhuje, i tam přemýšlejí o teple a zdraví. Celosvětovým trendem, který kráčí vstříc bohaté ruské klientele, jsou pozoruhodné lázně ve stylu ruské bani.

Škoda, že jich v Česku není víc. Ale co není, může být, že, naši podnikaví čtenáři?

Toto je ruská baňa. Zatopíte, položíte se, někdo Vás vyšlehá metličkami, které visí na stěně, a nakonec vlezete do džberů s ledovou vodou. Jednoduché. A ne moc nákladné. Ostatně, pochází to z ruského venkova, zejména z Uralu a Sibiře.

Zmínka o bani se objevila už v nestorových letopisech z roku 1206. Šlo o jámu v zemi, která byla vytopena ohněm, horké kameny polévány vodou, tak jako ohniště samotné. Tím se v zemljance mísila pára s dýmem, přičemž kouř (ačkoli kuřákům se to nesmí říkat) má antiseptické účinky a ničí choroboplodné bakterie a mikroby. Později zemljanky nahradily sruby z modřínových kmenů. Carevna Kateřina II. do své baně vpustila jen tři muže: sluhu, malíře a lékaře, který ji studoval. Zkraje 19. století pak pruský král vyhlásil, že “ruský národ je zdravý a silný díky černé lázni”.

Dnes jsou baně na třetině ruského venkova. Ve srubu je pec, na peci rozpálené valouny, polévané vodou, která se metá i na horké...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům