“Základem úspěchu je sportovní srdce,” řekl Jaromír Jágr, když včera v zámořské NHL dosáhl na metu, jakou před ním překonalo jen sedm lidí a žádný Evropan. Má pravdu.
Sportovci mají pevně daný start a cíl. A mezi těmito dvěma body hledají cestu. Nejen na trati. Myslím i cestu od startu k cíli v sobě samém. Odmalička si zvykat na posměch, že se dřou nadarmo. Tss, být jednou nejlepší na světě, ze 7 miliard lidí, hotová bláhovost.
Jágrovi nazuli brusle, sotva se postavil na nohy. Protože činky se dětem nedoporučují, posiloval vlastní vahou těla. Denně dva tisíce dřepů, sto kliků. Jistě, každý nemůže být Jágrem ve svém oboru, ale může pro úspěch udělat maximum. Být možná i pro smích, že se pokouší o nemožné. Terčem pomluv, odsuzování a nakonec závisti. Kdykoli si říkám, že víc už nedám, přehraji si tohoto blázna, který ukázal, že úspěšným nedělá jen dosažení cíle, ale hlavně cesta, během níž se naučí kousat prohry a nesmířit se s nimi.
Kdykoli budete potřebovat jít dál, než je možné, pusťte si ho, nikdy neomrzí.
(Po kliknutí ukažte, prosím, na Přehrát na webu YouTube)
Ten příběh není nový. Na olympiádě v Barceloně 1992 byl favoritem běhu...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům