Rádi byste kopali za firmu, která Vás zaměstnává, ale máte pocit, že jako zaměstnanci vzdorujete větrným mlýnům, které se snad chtějí samy zahubit?
Rádi byste poradili svým manažerům, ale je to marný, je to marný, je to marný?
Jaký rozdíl je mezi hlasem téhož člověka jako zaměstnance, nebo podnikatele?
Dovolte nevšední příměr a návrat v čase o 420 let.
Paměti Williama Shakespeara zaznamenaly v roce 1592 zoufalý výkřik: “Připadám si jako námezdní dělník. Takto ničeho nedosáhnu.”
Tehdy 28letý bohém, který se v 18 letech oženil (ale manželka ho viděla naposledy na křtinách svých dvojčat, pak 7 let ne), pochopil, že vůbec nestačí jen dobře psát. Naopak. Čím lépe psal, tím raději si jeho díla přisvojovali cizí principálové, kterým dal hru přečíst. Jiní ji přepsali a uváděli na prknech ve vlastním pokřiveném podání.
Dodnes není jasné, kolik přesně her Angličan napsal, autorství se mu přisuzuje až u desítek dalších. Jak je patrné i na jiných rukopisech z alžbětinské doby, plných vpisek od zjevně jiných osob než...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům