5 slepých ulic, do nichž nás navezli rodiče

Všichni ctíme své rodiče. V pořádku. Ale je jejich slovo opravdu zákon?

Rodiče pro děti chtějí to nejlepší. Tedy to, co za nejlepší považují. Jako Bohové vědí všechno. I jak si máme poradit v každé situaci. Radit, to umí – jejich vlastní životy pak názorně ukazují, jak si dokázali sami poradit. Mě však fascinuje ještě jedno: Jakým zázrakem mohou vědět, co je nejlepší pro nás, když víme, že žádní dva lidé nejsou stejní a totožnou DNA nemají ani rodiče s dětmi? Jak nám vidí do hlavy? Nebo do srdce? A jsou způsoby, kterými se snaží vychovávat, motivující, nebo frustrující? Velkému tématu věnujeme 20 stran nového vydání časopisu FC.

Tento článek nemá rodiče odsoudit. Naopak, má je zbavit následného obviňování dětmi. Všichni jsme odpovědni jen za své činy. A myšlenky, jež jsme si výchovou osvojili, můžeme vymést. Nebo dokonce musíme, chceme-li se pohnout vpřed.

Místo úvodu:

Po narození jsme v hlavě neměli nic. Svět nám jako první vysvětlovali rodiče. Oni nás učili, co je dobré, co ne. O co se máme snažit, o co ne. Čeho se bát, čeho ne. Od té doby náš mozek vede trvalý monolog a má rozhodující vliv na naše pocity, jednání, život. Neužitečné myšlenky snižují naši spokojenost a tedy efektivitu.

„Celý svět, který jsme vytvořili, je výsledkem našeho přemýšlení. Nic nejde změnit bez změny přemýšlení.“ Albert Einstein

Bojíte se samostatnosti? Děsíte se konkurence? Držíte se jistot, které Vás ničí?

Připadáte si ve slepé ulici? Není to Vaším úspěšným sousedem, pracovitějším kolegou ani touto vládou. Problém je ve Vás. V myšlenkách, které Vás utápějí.

Je předvánoční čas. Doba úklidů. Proveďte deratizaci i ve své hlavě. Toto je 5 nejčastějších žíravin, které nám v dobré víře nalili do hlavy rodiče.

1. Jaký bych měl být podle jiných

Říkali Vám rodiče, jací byste měli být? Proč chodit do houslí, i když Vás to nebaví? Proč mít lepší známky v předmětech, v jakých se Vám nedaří? Věděli, jaká škola je pro Vás dobrá, jaké povolání? Soudili i Vaši první lásku? Zda život, jaký vedete, je ten šťastný? Je to záhada: Jak může kdokoli jiný vědět, co je dobré pro mě?

Naučili jsme se přestat přemýšlet. Působili jsme na jiné. Bohužel dříve nebo později jsme zjistili, že nás to daleko neposouvá, jen nafukujeme cizí ego – toho, kdo nás zrovna měl “v hrsti”. Snažme se, prosím, zapůsobit na jedinou osobu ve vesmíru: na sebe sama. Nečekejme vyjádření pýchy od jiných, chovejme se tak, abychom byli hrdí na sebe. Je osvobozující konečně přestat se bát, jak nás vidí někdo jiný.

Poslouchejte jiné, ale jen pro své dobro. Vemte si z jeho soudu to lepší. Co Vám nedává energii, vyplivněte jako opice slupku od banánu. Svět je plný ohromného počtu příležitostí – pro každého –, tak proč nevyužít ty, které ladí s Vaší intuicí?

2. Co všechno nemám

Motivovali Vás rodiče stejným autíčkem nebo panenkou, co měl(a) kamarád(ka)? Tím, že Vám to koupí, ale jen, když budete hodní, mít známky jako on(a)? Naučili Vás srovnávat se, žárlivě koukat všude kolem, a přitom zapomínat sám na sebe?

Naopak, zapomeňte na...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům