Přežije-li průměrný člověk průšvih, řekne si: “Uf, konec dobrý, všechno dobré.” A pustí problém z hlavy. Podnikatel dělá opak. Řekne si: “Co když to příště dopadne hůř?”
Dnes devětadvacetiletý Jakub vyrůstal v nejvýchodnějším cípu republiky, v Mostech u Jablunkova. Jeho otec měl zeměměřičskou firmu a počítač na účetnictví. Jakub na něm hrál střílečku a zaviroval ho. Dopadlo to dobře, ale co kdyby příště to dopadlo hůř?
Později ztratil flashku, kapesní USB disk do počítače. Žádná velká škoda, ale co kdyby tam měl citlivější údaje?
Jakub Mahdal měl zkrátka štěstí na neštěstí, ale hlavně pohled, jakým neštěstí využít.
Vydal se na Vysoké učení technické v Brně, fakultu informačních technologií, a i když zjistil, že programování nemá v krvi, vybral si spolužáky, na jejichž dovednosti postavil svůj nápad. Software, který bude střežit data. Neodradilo ho, když v televizním pořadu Den D žádal o investici (500 000 Kč za 10% podíl) a nedostal ji s tím, že projekt nemá takovou budoucnost. Není podstatné, že po 4 letech má ten 10% podíl hodnotu přes 20 milionů a celá firma přes 200 milionů (beztak je to mezistav a cena ještě poroste), není podstatné, že vytrvalostí přitáhl jiného investora, miliardáře Ondřeje Tomka. Poučné je sledovat Mahdalovo myšlení, ve kterém každý problém je jako mince. Má dvě strany.
A jaká proti mohl slýchat?
1/ Malý Čech nemůže dobýt velký svět!
Podnikat v osmnácti? V Česku, kde se závistí zadupává každý talent? A ještě k tomu “jenom” z Brna? Jenže Mahdal věděl, že čeští studenti pracují pro počítačové giganty. Nebyl sice v Silicon Valley uprostřed kontaktů, ale byl uprostřed chytrých hlav. Není to nakonec pro začátek lepší? “Pokud děláte věc, která dává smysl, a lidé ji chtějí, můžete celosvětově uspět i z Ulánbátaru.” A tak se do softwaru dali. Na koleji. U pytle buráků.
(Nejprve vymýšleli šifrovací software, aby k datům na diskách nepronikla třetí osoba.)
2/ O software od studenta nebude mít nikdo zájem!
Bude? Nebude? Mahdal nespekuloval. Mahdal se prostě optal. Chtěli byste to? A pokud nechcete tohle, chtěli byste něco jiného? Od jednoho z klientů zaslechl geniální postřeh: Největší nebezpečí není vně firmy, ale před počítačem mezi klávesnicí a židlí – vlastní zaměstnanec. A tak se dali do projektu číslo 2. Bohatší o zkušenosti z projektu číslo 1.
(Vymýšleli bezpečnostní software, který citlivá data v počítači označí a sleduje, zda neodcházejí mailem, na internetové úložny dat, flashkou.)
Opakuji: Začal s úplně jiným projektem a jen se zeptal: Nepotřebujete něco jiného? Byla to vlastně práce na objednávku. A když vyrobíte to, co...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům