Za bohaté považuji nejen lidi s naditým kontem, ale i ty s plným srdcem. Kteří umějí žít bez ohledu na okolnosti. Kteří pořád nefňukají, neukazují prstem na jiné a přesto dosahují ve svém oboru maxima. A vůbec nemusí jít o finančníky. Čerstvý příklad:
Každoročně chodím na charitativní vánoční koncert ve prospěch opuštěných dětí do hotelu Hiltonu Prague. Ale nepamatuji si za tu dobu ovace vestoje. Až včera.
Daniela Valíčková, která nádherným hlasem pozvedla Pucciniho, Charlese Adama i Dvořáka, neměla, jak odnést pugéty květin. Obě ruce totiž měla plně zaměstnané. Dlaněmi se obula do střevíců a její silné paže ji odnesly z jeviště. Obratně se uměla vytáhnout na koncertní židli, aby ji bylo lépe vidět, stejně jako na elektrický vozík. A když kamery v sále zabíraly detail její tváře, užívali jste si každou větu. Nemysleli jste na její handicap, ani ona. Byl to její večer, ačkoli tou hlavní vlastně být neměla.
Před 28 lety se narodila bez nohou, vůbec se jí nevyvinuly. Proč, na to se nemohla zeptat matky ani otce. Žádní se k ní totiž nepřihlásili. Adoptivní rodiče ji vychovali k životu bez žehrání. Vrhla se na studium hry na violoncello i operního zpěvu a před třemi lety se stala i maminkou. Její Tobiáš ale trpí Downovým syndromem a navíc už v osmi měsících musel na operaci....
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům