Dvě školní lekce, které mi obrátily život

“Toho, kdo chce jít, osud vede, toho, kdo nechce, vleče.” Seneca

V životě jsem poznal dva nešťastné případy neúspěšných přátel.

Jedni nevěří, že by mohli něčeho velkého dosáhnout. Druzí si naopak jsou jisti, že dosáhnou čehokoli kdykoli, ale svůj krok odkládají v přesvědčení, že jsou-li něčeho schopni dosáhnout dnes, mohou toho dosáhnout vždycky.

Obě skupiny se mýlí. Obě mohou, ale bez odkladů. Na školním srazu mi po deseti letech na každém rameni plakala jedna z těchto skupin. Zabředli do své pasivity jako do bažiny a už se neuměli pohnout. “Co máme dělat? Jak změnit svůj život?” Rada je prostá, změna života přichází se změnou postoje.

Čtenáři mi často píší o svých...

Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům