(Gymnázium Na Pražačce, Praha, hodina biologie)
Profesor Jiří Macela vstoupil do naší třídy se sklenicí plnou vody.
“Co myslíte, jak je těžká?” zeptal se nás.
Pokřikovali jsme z lavic své tipy, kolik váží. Pousmál se: “Na hmotnosti přece nezáleží.” Nechápavě jsme se po sobě podívali a on mě požádal, abych tedy předpažil a jeho sklenici s vodou držel… držel… držel… a to asi dvě minuty.
– “Tak… jak je těžká teď?” zeptal se mě potměšile.
– “Je těžší než byla,” hlesl jsem s odkrvenou rukou.
“Výborně. Stejné je to s veškerými našimi problémy, obavami a touhami. Čím déle si je přehazujeme v rukou a neřešíme, tím těžší je vypořádat se s...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům