Žijeme ve zvráceném světě, kde je více utrpení (vyrobeného člověkem, tedy i námi) než lásky. V době, kdy nemáme čas pro své děti ani sebe navzájem. Nemáme čas se vzájemně těšit a motivovat. Víc než vlastní vztah nás zajímá osud malajsijského letadla. Nespadl náš život na dno oceánu mnohem dříve? Děti jsou naše černé skříňky. Škoda, že je nenecháme bez cenzury promluvit.
Když si nevědí rady, měli bychom být první, kdo se jim pokusí pomoci, poradit (když si o to samy řeknou), navést na správnou cestu. Bohužel, nemáme čas. Rodina je základ, ale už nevíme čeho. Hlavně, že víme, kdy jsou děti špatné.
Betty MacDonald to napsala možná tvrdě, ale podstaty se dotkla: “Dospívající mládež nechová ke svým rodičům nenávist. Pouze jimi absolutně pohrdá, což je někdy zastřeno soucitem s nepatrnou mozkovou kapacitou rodičů, s jejich směšnými nápady, nespravedlivými příkazy a zřejmou senilitou.”
Milí rodiče, prosím o 5 shovívavostí:
1. Odpusťme dětem, že jsou jiné. Jen jinakost je způsob, jak vyniknout.
2. Dovolme jim, aby byly lepší než my. Jen tak bude...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům