Časopis FC zajímají lidé, kteří se nebojí jít proti proudu. Jsou zatracováni a kolegy pomlouváni, ale nezastavují, jdou. A když odhlédnete od toho, že jdou proti všem, a zamyslíte se nad tím, PROČ tak jdou, musíte hrozící pěst i trochu uvolnit. Nám se myšlení těchto dam rozhodně líbí.
Vychovávají děti jinak než jiní. Nemají rákosku, nehrozí pětkami a domácím vězením. Přesto vychovávají s velkým úspěchem. “Rozhodla jsem se odejít na volnou nohu, do nejistoty, jakmile jsem začala mít pocit, že to drhne a že já jsem člověk, který hledá přirozenost, ne systém. Nebaví mě koukat na to, jak to nefunguje. Nechci se na tom podílet,” říká Hana Havrilcová, jež chtěla být odmala učitelkou, vystudovala pedagogickou fakultu a nakonec skončila ve svěrací kazajce řádů a norem, které nezajímá ničí osobnost a jedinečnost. Dítě je pro stát jen číslo v tabulkách, polotovar, který natlučeme do formy. Co přebývá, odřízneme. Co chybí, vyplníme jinou levnou látkou. A ingot je odlit.
(Četli jste 7 omylů ve výchově, kterých by se rodiče neměli dopouštět?)
Kateřina Králová zaváhala ještě dřív. “Vždycky jsem byla poslušná holka. Naštěstí jsem se ale začala zbavovat svých omezení a hodná holčička se měnila v sebevědomou ženu.” V 6 letech poněkud zaskočila rodiče, když “jsem zrovna stála v kuchyni a můj tatínek něco rozčileně vysvětloval mladší sestře Báře. A já si říkám něco jako: “Přece by se šlo tak snadno domluvit, oba chcete to samé.”...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům