3) “Nastav se na pozitivní vlnovou délku”
Proč jsou lidé negativní, když je to zabíjí?
Proč si vzájemně ubližují a závidí, když je to nikam neposouvá?
A jak ve světě negativity a ubližování může člověk zůstat pozitivním?
To odpoledne v malé periferijní nemocnici jsem zjistil toto: Jestliže Vás bude chtít kdokoli zranit, pak zřejmě proto, že mu něco v životě schází. Pomozte mu zjistit, co to je, a vysvětlete mu, že je to něco, co si nemůže vzít z Vás. Protože potom by on byl první člověk, kterému bychom chtěli závidět a ubližovat mu.
Pozitivní může být jen ten člověk, co se nepoměřuje s jinými, ale jen sám se sebou. Pokud se budeme zraňovat přednostmi jiných, nepokročíme. Pokud se budeme zabývat svými přednostmi a zájmy, budeme je chtít zdokonalovat.
Tak rostou úspěšní. Myslí na sebe. V zájmu všech ostatních.
4) “Věnuj velkou pozornost těm, na kterých Ti záleží”
Když jsem tohle slýchal dřív, vnímal jsem to jako klišé. Dědeček mě ale naučil dívat se na tuto větu z jiného úhlu. Mnohokrát jsem to uplatnil v těch nejtěžších okamžicích. Naučil jsem se…
… když můj blízký člověk řekne “neboj, jsem v pořádku”, být schopen a mít čas na to pohlédnout mu do očí, těsně ho obejmout a odpovědět “já vím, že nejsi”.
… nezlobit se na přátele, kteří se ozývají, jen když něco potřebují. Naopak se cítím poctěn jako maják, k němuž s důvěrou připlouvají ti, kteří potřebují vnést trochu světla do velké tmy. Ignoruji jen ty, za nimiž se vypravím, když je mně teskno, a oni zhasnou svá světla, abych nedojel.
… nechat, a je to nejtěžší, odejít milovaného člověka proto, aby mohl vyrůst. Protože někdy kvalita vztahů není o tom, co děláme pro druhé, ale v tom, co jim umožníme dělat pro sebe, aby se cítili úspěšní a šťastní. Tímto pravidlem jsem ztratil mnoho vztahů, aby ti lidé získali mnohem lepší život než se mnou.
5) “Dovol ostatním, ať Tě berou takového, jaký jsi, anebo ať Tě neberou”
Mluvte svou pravdu, i když se Vám třese hlas. Být sám sebou znamená vnést do světa něco krásného, unikátního, něco, co tu nebylo ještě nikdy předtím.
V běhu lidských dějin ještě nebyly objeveny dvě shodné DNA. Nejenže máme jiné základy, ale každý jinak nabíráme zkušenosti, jinak je vyhodnocujeme a jinak řešíme dilemata. Nejdůležitější je, zda žijeme v souladu se sebou. Zda jdeme po své cestě se sebedůvěrou a neočekáváme od jiných, že ji pochopí, zvláště pokud oni sami nikdy nebyli v místě a problému, kam jsme došli my.
Přistupujme tak i k druhým. Zbavíme se zbytečných starostí a útrap za ty, které milujeme a těžko snášíme, že žijí po svém. Přitom jen uplatňují dvě základní a nezbytná práva každého člověka: právo na svou pravdu a právo na svůj omyl.
6)...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům