Občas se sejdu se čtenáři. Osobně se komunikuje lépe než psaným slovem. V rozmezí 3 dnů jsem tak viděl 2 různé bytosti. První byla pozitivní, inspirující a zapálená do chystané pracovní změny. Druhá byla depresivní, rezignovaná, bez chuti cokoli podniknout. Mimochodem, šlo o jednu a tutéž ženu.
Nestačil jsem žasnout: Co způsobilo takový veletoč? Kam zmizela nádherná energie? Jak se mohl smích za 72 hodin přetočit v slzy?
No jasně!
Za každým zklamaným obličejem hledej člověka, který ho způsobil.
Rozchod. Bezcitný. Dechberoucí. Nepublikovatelný.
A ochromující tak, že jste diskvalifikováni ze všeho.
Co teď?
Ach, ta láska, větší podnikatelská komplikace než úvěry, neplatiči a odbory.
Neřešte to. Zapomeňte na to. Posuňte se dál – to jsou nejzbytečnější rady. Zamilovaný a odkopnutý je jako zalitý v betonu a fackovaný vzpomínkami. Nechápavé otázky Proč, proč právě já? se otáčejí ještě do sebeobviňování typu Moje chyba, Nestojím za nic, Život nestojí za nic a podobné perly.
Protože ale dostávám spoustu mailů, jak Vám zamotané vztahy komplikují práci nebo vzdělávání, a ptáte se, co s tím, rozhodl jsem se být pro smích a pokusit se Vám poradit.
Pro smích budu už proto, že jsem také zažil rozchod s koncem bez příčiny. Taky jsem zjistil, že láska se chová jako sněhová vločka. Když si už myslíte, že ji pevně držíte, rozpustí se. Dnes tedy, s prominutím, nebudu psát o penězích. Ale o tom, jak jsem já ten strašný rozchod překonal a co mě takové neocenitelné zážitky naučily pochopit:
1. Smiřme se s tím, že existují lidé, bez kterých nejsme šťastní, ale oni jsou šťastní i bez...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům