9) To, co vlastníme, ještě neurčuje, jací jsme
“Podívej, Nováčkovi mají nové auto, ti budou šikovní.”
“Podívej, Bartáčkovi chodí jako drbani, to budou blbci.”
Povrchně mohou hodnotit jen povrchní lidé. Věci jsou věci a nemají co dělat s naším charakterem. Někdy mi připadá, že “statusoví” lidé jsou agenti realitních kanceláří nebo automobilek. Naznačují, že teprve když budu něco pořádného vlastnit, budu stát za to. Nepřipouštějí, že bych si mohl vystačit s méně věcmi a že více nepotřebuji. Že možná nevěnuji tolik času nákladným aktivitám jen proto, že moje hodnoty nestojí tolik peněz. Možná nemám nejnovější “esko”, ale to nemá ani Warren Buffett nebo Ingvar Kamprad. Jsou o to horší lidé?
Žijeme v komerční kultuře. Králíček v reklamě, celebrita v módním žurnále a hrdinka nového seriálu mi říkají, jak mám žít, co nakupovat a jaký produkt s konzervanty a chemikáliemi je tento týden in a zdravý. Co si vytvořit osobní kulturu? Co naplnit svátky ne zážitky, které stojí za to podle obchodníků, ale podle nás? Co kdybychom tentokrát pustili k sobě domů lidi, které od nás nebude oddělovat sklo televizní obrazovky? Lidi, se kterými se dá povídat, kteří nám pomohou, když to potřebujeme, kteří jsou – věřte nevěřte – živí!
Samozřejmě i já se bojím o Pamelu Anderson. O její práci, vztahy, červené plavky. Ale mnohem více se bojím, že ona není můj život, přítel, rodina, láska, naděje, plán. Obávám se, že s Pamelou je moje budoucnost úplně prázdná.
Samozřejmě i já se bojím, že si nestihnu nenahromadit všechny předměty a statky, které na mě křičí z televizních spotů a billboardů. Ale mnohem více se bojím, že všechno, co mám a mohu předat svým potomkům, bude...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům