3) Nikdo jiný neví, co je pro nás nejlepší
Ach, to je rádců na světě, viďte? Zajímavý jev. Přitom nikdo nemá schopnost, aby viděl do našich hlav a srdcí. Aby věděl, co opravdu niterně chceme a po čem toužíme. I když se někdy rodiče tváří, že děti jsou jejich majetek, stejně jako si to myslí učitelé o žácích nebo šéfové o podřízených, ve skutečnosti jsme všichni svrchované bytosti, jejichž štěstí a úspěch závisí na jednom: Jít cestou, které důvěřujeme, bez očekávání, že jí někdo porozumí. Tím méně ten, kdo po naší cestě nikdy nešel.
Dělejme kroky, které uznáme za vhodné. Je to naše právo, povinnost i odpovědnost. To, že nám někdo bude radit, nás odpovědnosti za svá rozhodnutí nezbavuje.
4) Všichni nechceme totéž
I kdyby se na nás sesypala horda příbuzných a přehlasovala by nás, nikdo z nich místo nás životem stejně nepůjde. Ano, můžeme klopýtat mezi tím, co si myslíme, že je správné, a co nám tvrdí naše okolí. Ale když dáme na ostatní, směřujeme k tomu, že všichni kolem nás budou šťastni, jen my na sebe zapomeneme.
Nerozhodujme se podle jiných. Podle strýčka může být hlavní v životě vzdělání. Podle tetičky láska. A podle dědečka kopa peněz. No, a pak se rozhodujte…
Štěstí, úspěch a bohatství pro každého neznamená totéž. Pro někoho je jměním to, co má, a ne to, kým je. Nevadí, každý má svůj názor. A svůj život. A o to je svět rozmanitější.
5) Život není závod
Honem, ať jsem na škole. Honem, ať mám práci. Honem, ať dostávám bonusy.
Chápu to, žijeme v konzumním světě, kde jen peníze platí složenky. Není ale škoda, že uvažujeme pouze tímto jedním závitem? Že dokonce někdy uvažujeme o tom, jak obelhat nejen jiné, ale hlavně sám sebe? Příklady:
Mám si vzít tahák?
Mám zalhat v životopisu?
Mám slíbit klientovi vyšší než reálné zisky?
Kdykoli slyším tyto úvahy, je mi jejich autorů líto. Podvodem je možné získat krátkodobou výhodu. Ale co dál? Jak bych mohl obstát na...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům