Quixter má samozřejmě odpůrce, hlavně zloděje. S ukradenou hotovostí mohli zacházet dle libosti. S odcizenou kreditkou, je-li bezkontaktní, jsou trochu limitováni – musejí nakupovat po nižších částkách, jen tak po nich terminál nepožaduje PIN kód. I tak ale sérií opakovaných nákupů dokážou rychle vyluxovat klientovo konto – ideálně když dojde ke krádeži souběžně s telefonem, aby okradený nemohl zneužívanou kartu co nejrychleji zablokovat.
Naopak dlaň žádný zloděj odcizit nemůže, nebo by aspoň působil nápadně, nehledě na to, že by ukradená končetina podle lékařů neměla u platebního terminálu fungovat.
Dlaň si také nemůžete zapomenout doma, ani k ní nezapomenete PIN kód, protože obsluha po Vás žádný nechce. Leifland jen vyžaduje, zatím, před přiložením dlaně ještě vyťukat poslední čtyřčíslí mobilního telefonu. A to proto, aby si v prodlevě zákazník skutečně uvědomil, kolik platí. “Nějaká základní prodleva mezi započetím a dokončením platby by měla existovat, aby lidé strojově nepřikládali ruce, aniž by si uvědomili požadovanou cenu. Časem to samozřejmě lze zjednodušit i třeba na pouhý stisk tlačítka “OK”, kdyby i tato platba se zdála dlouhá.” I tak procedura trvá méně než...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům