Dovolte, smím vyrušit? Rád bych Vás představil.
Vlevo je pan Úspěšný a vpravo pan Neúspěšný. Nebo, ehm, obráceně?
Promiňte. To víte, navenek nemají žádné odlišovací znamení.
Copak Vy je rozeznáte?
Uznávám, z fotografie těžko. Neúspěšní lidé nejsou na první pohled ošklivější, hloupější, nešikovnější. Nemívají horší rodiče, výchovu, vzdělání. Žijí ve stejné době, vystaveni stejným podmínkám. Přesto mají slabší nebo žádné výsledky. Dělají, co je netěší, stýkají se s lidmi, které nemají rádi, zlobí se na vládu, panáboha, všechny, kterým se daří líp. Rozdíl ale není nikde vně, je přímo v nich. Ptáte se, v čem? V akci. Jejich pasivita až zrezivělost, neschopnost konstruktivně se rozhodnout, potažmo se opravdu hnout z místa jsou obvykle doprovázeny vymlouváním, odkládáním a vyčítáním jiným. V hlavě jim to možná vaří, možná jsou to skrytí géniové, ale nezjistí to, protože svůj přetlakový hrnec nikdy neuvedou do chodu. Jejich ruce a nohy jsou jako nečinné čtyři solné sloupy. Ne, tohle není o okolnostech ani podmínkách. O smůle či štěstí. O slunci, které svítí jen na jednu stranu. Tohle je o činu.
Jaromír Jágr se narodil na vsi, v Hnidousech. Nezní to jako prestižní rodiště pro nejlepší hokejistu Evropy. Nedá se také věřit, že by neexistoval žádný lepší “Jágr”. Málokdo však vydržel celé dětství vstávat ještě před slepicemi, natož jinými dětmi, a ještě za tmy odmalička klopýtat na bruslích s klackem v ruce. Také Warren Buffett se...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům