2. Odstraňme mříže
Je můj, jen můj – rádi bychom říkali. Já jsem jeho, jen já – rádi bychom věřili. Pokud chcete žít v této iluzi, zakryjte si, prosím, následující tři řádky s milou anekdotou jako ze života:
– Zeptal jsem se kouzelného zrcadla, kdo je na světě krásnější než já.
– A co zrcadlo na to?
– Ještě teď chrlí jména.
Jestli lásku něco zabíjí, pak mříže. Limity. Omezení. Tohle musíš, protože mě miluješ. Tohle nesmíš, protože mě miluješ. Promiňte, ale to není láska. To je vězení.
Vztah není jen o polibcích, vodění se za ruku po ulici a společném usínání. Je o tom mít osobu, která Vás dokáže udělat tak šťastnými jako nikdo jiný. Buďte takovou osobou i Vy. Umožněte druhému, ať je šťastný. Ať může kdykoli odejít. Ať je pouze na něm, zda se večer vrátí, zda připraví večeři, zda se přitulí. Nedělejte z lásky povinnost. Odstraníte-li povinnost, získáte upřímnost. Každý den se bojte, zda se partner vrátí. Alespoň o něj budete bojovat. A on o Vás. A každý den si važte, že se vrátil. Ne proto, že musel, ale proto, že chtěl. Ne proto, že musí k dětem, ale proto, že chce k dětem.
Jistě, znamená to, že může kdykoli odejít. Jestliže ale odejde, nemusíte už nikdy váhat, jestli Váš vztah měl smysl. Upozorňuji, že to jen můj názor a moje zkušenost. Možná zní drsně, ale věřte, že šetří čas, který se obzvláště u žen počítá jinak, protože běží rychleji. Zrušit mříže znamená ukončit veškeré domněnky, spekulace a nedorozumění. Kdo se k Vám vrátí, ačkoli nemusel, zodpovídá jasně a beze slov téměř všechny zpochybňující otázky.
Možná zbude jedna: Kde vzít jistotu, že jednou neodejde? Tu jistotu nemáte nikdy. Ani s mřížemi – chlapi jsou úspěšní Kajínkové. Ale bez mříží rychleji zjistíte, na čem jste, komu za to upřímně stojíte a komu ne.
Dokud žijí rodiče, nepotřebujeme někoho, aby se o nás staral. Dokud máme přátele, nepotřebujeme někoho, aby nás utěšoval. Ale potřebujeme někoho, o koho se můžeme opřít. Jen tak. Bez důvodu. Beze slov. A to je partner, který zůstává, i když může kdykoli odejít.
3. Vyžadujme po druhém odpovědnost
Bééé, on mě podvedl. Jééé, ale on se omluvil. Jóóó, tak já mu to odpustím.
Člověk, kterému je nad 18 let, je úředně dospělý. Je tedy natolik vyzrálý, že si je schopen uvědomit dosah svých činů do všech důsledků. Na rozdíl od běžného života nebo podnikání ve vztahu neomlouvám takzvané chyby. A víte, proč? Protože ve vztahu nikdo nedělá chyby. V každé chvíli dělá to, co považuje za nejlepší nebo nejvýhodnější. Jestliže později, protože se v něm cosi hne, zjistí, že přestřelil nebo ustřelil, nemusí se omlouvat. Není za co. Vždyť dělal to, co věřil, že je nejlepší. Já proto ve vztahu neberu žádné omluvy. Všichni jsme...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům