8. Zamilujme si bezvětří
Když plachetnice stáhne plachty, vítr ji přestane unášet, kam si zamane. Zavládne bezvětří, to krásné nic. Neutrální období, kdy máte exkluzivní klid si všechno utřídit. A kdy se s tím, kdo Vás opustil, můžete stát dokonce přáteli. Protože odpadne vina, výčitka, má dáti / dal. Zbude jen čistý vztah dvou lidí, kteří nic nemusejí, jen mohou.
Mým snem bylo najít partnerku, která – i když se naše cesty rozejdou (jako že se rozejít musí, protože já vážně nestojím za nic) – si na mě vzpomene s úsměvem na tváři. Stejný vztah jsem si snažil udržet v sobě. Aby i když ta dívka už není u mě, já byl v mysli ještě dlouho s ní. A zpovzdálí sledoval, zda je v pořádku a šťastná. Jsem rád, když se dokážeme sejít a společně se zasmát, třeba tomu, že jeden z nás zjistí, že promrhal svou šanci. To je holt život. Krásné na něm je i to, že vždy se najde někdo, kdo nás zklamal, a někdo, kdo nám současně pomohl. A je vzácné, když to je ta samá osoba.
9. Zůstaňme pozitivní
I když nás láska opustí a srdce zůstane prázdné, neměli bychom v samé bolesti říkat, že milovat není krásné. Učme se otáčet čelem k slunci, když je nám nejhůř, protože pak všechny stíny padnou za nás.
Je jasné, že už nic nebude takové jako kdysi. Ale věřme, že všechno může být ještě takové jako nikdy. Protože jestli někdo odešel z našeho života, udělal místo pro někoho jiného. A on přijde.
Někdy pomůže, když přestaneme hledat dokonalého člověka, ale začneme ho dokonale vidět. Baví mě lidé, kteří popisují svůj ideál. Urostlý, ostře řezaný rysy, pěstěné vlasy. Mnozí pak milují očima a zapomínají milovat srdcem. A jsou udiveni, že je láska míjí. No jasně, když láska je slepá. Proč by jinak zamilovaní při líbání zavírali oči? Chtějí přece vidět srdcem.
Mimochodem, mým partnerským ideálem je pes. Nezáleží mu na tom, zda jste chudí nebo bohatí, jestli máte velký dům a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům