Ale, mozkožroute, trochu rozumu do hrsti! Dokud jsme živi, nikdy není pozdě.
Nedovolme včerejšku, aby nám ukradl dnešek. Nesuďme se podle minulosti. Kdyby si batole řeklo, že nic neumí, a tudíž ani v budoucnu nic nesvede, umíráme všichni jako přestárlá mimina, ani se nezvedneme v kolébce.
Buďme jako děti. Snažme se stále růst, kráčet kupředu. Nehřešme na to, že už nad námi nedlí rodič, který by zahromoval: Uděláš to, a basta. Veškeré obavy a pochyby jsou jen v naší hlavě.
Ublížil nám někdo? Neumíme se s tím vyrovnat? Pak problém není v dané osobě, ale v nás.
Odpuštění je slib. Závazek, že se nebudeme držet neměnné minulosti, protože ničí naši současnost. Odpuštění neznamená, že co se stalo, je omluveno, ani že škůdce bude vítán v našem životě. Odpuštění znamená, že jsme se smířili s bolestí a jsme připraveni jít dál, konečně se pohnout dopředu.
Odpuštění nemá nic společného s amnestií bývalého prezidenta. Ten na...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům