6. omyl: Přepracovaný den je produktivní den
Zaneprázdněnost vypadá atraktivně. Uzavírá nás do zápalu akce. Dává nám pocit užitečnosti a nepostradatelnosti. Nic nestíháme, “jsme příliš busy”, což je ovšem na druhou stranu velmi špatná vizitka člověka, který si nedokážeme zorganizovat čas, aby zvládal to, co je pro něj důležité. Emaily a SMS zprávy ho ostřelují jako projektily, mítinky vytlačují z jeho diáře rodinu a přátele, deprese narušují jeho spánek a koncentraci, jeho vlastní sny čekají a naplňují se něčí cizí. Nevidím příliš důvodů, proč takové lidi obdivovat. Připadají mi jako rockové hvězdy, ovšem bez vlastní nahrávky, která by stála za to.
Manažeři, kteří nemají čas ani na sebe, žijí v nebezpečné iluzi. Žijí v domečku z karet, který se malým větrným poryvem složí. Nezbude totiž nikdo, kdo by zdi této směšné konstrukce pomohl držet. Klíč k efektivitě není v tom pracovat více, ale chytřeji. A to znamená především řešit důležité věci a lidi jako první.
7. omyl: Máme právo automaticky žádat něco po jiných
Dokud výše uvedená dvojnásobná maminka hledala spásu u jiných, měla smůlu. Teprve když si uvědomila, že jednat musí sama, její život se prudce změnil.
Mnoho lidí bohužel propadá falešné víře, že mohou něco nárokovat po druhých, a to na základě nějaké sociální role nebo vztahu, který k těmto lidem chovají. Například: Jestliže je někdo náš přítel, milenec, partner, snažíme se vytvářet dojem, že bychom měli u něj čerpat jisté výhody – a podle toho se snažíme s ním manipulovat. Někdo má mylný pocit, že by jako rodič měl mít automaticky respekt u svých dětí. Nebo že když přijal roli zákazníka, musí ho obchodník vždy obsloužit tak, jak si přeje. Pochopitelně, že to jsou chiméry.
I rodič si musí zasloužit respekt svého dítěte. Být rodič není žádná zásluha. Stejně jako není zásluha být starší, nebo manžel, nebo šéf. Nic na tomto světě není automatického, tudíž ani zaručeného. Nikdo z nás nemůže jen tak očekávat od druhého více než otevřenou komunikaci, jednání a podporu, pokud si ovšem to všechno sami svou komunikací, jednání a podporou zasloužíme.
8. omyl: Budeme se cítit dobře, až přijde ten správný čas
Mnoho lidí si stěžuje na opakování stereotypu a kolotoče každodenní rutiny. Věří, že jednou se to změní. Ne, nezmění, pokud neuděláme nic pro změnu. Dokud to nudné kolo sami nezastavíme.
Možná ho i chceme zastavit, ale domníváme se, že ještě není ten správný čas. A ve stáří zjistíme, že vlastně nikdy nebyl ten správný čas. Proč? Protože každá...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům