Schopnost přát druhým – umění, které odlišuje úspěšné od neúspěšných a šťastné od nešťastných. Bill Gates říká, že podle míry přejícnosti dokáže člověku předpovědět život na desítky let dopředu. Má nepochybně pravdu. Bez tohoto charakterového rysu můžete podnikání zabalit. To je důvod, proč tak často vyzýváme k cestování. Protože schopnost přát druhým je něco, co u nás, bohužel, neuvidíte tak často jako jinde.
Asi každý má ze zahraničí historky jako já. Kamarád navštívil v Thajsku prodejnu se smíšeným zbožím a měl děsný hlad. Na pultě zahlédl ananas a ukázal na něj. Prodavač mu jej bez váhání podal a nechtěl žádné peníze. “To je moje svačina, my tu jídlo neprodáváme,” smál se. Cestovatel Jiří Kolbaba vyprávěl, jak byl na Islandu nucen čtyřikrát stopovat. “Ve třech případech mi zastavilo hned první auto, na které jsem mávnul, ve čtvrtém případě to třetí.”
Proč jsme v Česku takoví truhlíci, že přejeme druhému to nejhorší? Proč tím sami sebe dobrovolně oslabujeme? Povím Vám to.
Kdykoli vidíte nepřejícného člověka, všimněte si, jak se mu daří. Nebo spíše nedaří. Není to náhoda. Zášť je propojena pupeční šňůrou s neúspěchem. A je jedno, co bylo dřív. Jestli neúspěch, nebo nenávist. Jestli nejdříve ten člověk tonul v neúspěchu, a proto se stal žlučovitým, nebo jestli žlučovitost předznamenala jeho neúspěch. Nezáleží na tom. Dokud se totiž člověk nezbaví zášti, nemůže uspět. Chcete vědět, proč?
Když jsme pracoval ještě na Nově, doktoru Železnému volal do jeho pořadu divák, zda by televize mohla zavést zvláštní zpravodajský kanál, 24 hodin o tragédiích. Některé lidi totiž přitahuje cizí neštěstí. Potřebují ho, aby se sami necítili na dně. Psychiatr to pochopí, ale zároveň pacienta ujistí, že špatnou událostí, která se přihodí někomu jinému, se jeho vlastní postavení nezlepší. Naopak, to postavení se nezmění. A pokud ano, tak jen zhorší. A to proto, že takový člověk se soustředí na všechno ostatní než na vyřešení problému.
Australská spisovatelka Rhonda Byrne tomu ve své knize Tajemství říká zákon přitažlivosti. Diví se, proč média informují o jednom leteckém neštěstí, když tisíce jiných spojů tentýž den úspěšně přistanou. Já to vím. Protože to masa chce. Potřebuje. Člověk, který se upne k televizi, je pak přesvědčen, že není nutné se o nic snažit, protože svět je zlý, nikdo dobrý v něm neuspěje a podnikatelé jsou jen zloději – a to všechno proto, že o úspěšných lidech a kladných událostech se hovoří v nízkém poměru, pokud vůbec. Dobré masu nezajímá. Leda když jde o charitativní pořad se sbírkou pro postižené. Takový pořad se objeví v hlavním vysílacím čase. Jak je to možné? Postižení je to, co láká. Hurikány! Povodně! Co nejvíce negací sdělených...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům