“Kryso!” utrhujeme se na člověka, který se zachoval podle. Chceme ho tím urazit, ale pleteme si pojmy. “Krysou” polichotíme. Krysa je snad jediný savec na světě, kterého člověk nedokáže vyhubit. Přežije útok jedem i radioaktivní záření. Pro jídlo se prokouše i do popelnice, je výborný šplhavec, skokan, bez přestávky plave i tři dny v kuse a přežije pád z několikametrové výšky.
Má jedinečnou výdrž. Když ji zavřete do běhacího kolečka, běží. Člověka zavírat nemusíte, on se dobrovolně snaží o totéž sám. Žije krysí život. Běhá ve stereotypním kolečku, kde ať vydá jakoukoli energii a upaluje seberychleji, fakticky se nepohne ani o píď. Mnozí si tento jev – běžíte, přitom stojíte na místě – nedokážou vysvětlit. Nadávají na osud, politiky, známé i neznámé. Aby vyběhli ze stereotypu, snaží se běžet rychleji. Jenže udiveně zjišťují, že čím rychleji běží, tím rychleji se kolečko točí. Musejí vydat stále více energie, jinak je kolečko semele. Přitom jediná možnost útěku je – přestat běžet.
Nedokážu se škodolibě smát lidem, kteří žijí v krysím kolečku. Kteří si půjčují na pokrytí dluhů, jež už tehdy nebyli schopni splácet, aby posléze zjistili, že povinnost nabyla ještě o šibeniční úroky. Nedokážu přejít lhostejností, že si půjčují na dovolenou, na jakoukoli statusovou (módní) spotřebu, na radost, kterou chtějí udělat sobě nebo jiným, třeba vánočním dárkem. Mnohdy jsou to laskaví a hodní lidé s výborným srdcem. Nešťastni říkají, že svět je zvrácený, ale já myslím, že si opět pletou pojmy. Svět je obrácený. Jiný, než jak ho pochopili. Funguje opačně. Pokusím se vysvětlit jeho...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům