3. Zmatenec
Samozřejmě je špatné, když si člověk nevíru napumpuje do těla vlastní chybou. Ale ještě horší je, když se něco takového stane z dobrého úmyslu. Povím Vám ho z velmi blízké zkušenosti:
Čtyadvacetiletá šikovná studentka po škole nastoupila do zaměstnání. Zavedený obchod s populárním sortimentem měl báječný a stále rostoucí obrat a ona provize z prodeje. Začala létat v oblacích, nabrala si hypotéky. Jenže pak vnitřní kontrola přišla na manko. Nasekal ho manažer prodejny, který jel v automatech. Měl vedení společnosti uhradit škodu, jinak by šel k soudu. Jenže on to, co nakradl, už dávno prohrál. Sdělil tedy mé kamarádce, své podřízené, že pokud mu nesežene požadovanou sumu, bude ji muset z práce vyhodit. Moje kamarádka, bezelstná a dobrá duše, se domnívala, že dělá správnou věc, když člověku v úzkých pomůže, peníze sehnala a půjčila mu je. Když se však regionální manažer této firmy o jejím činu dozvěděl, kamarádku okamžitě vyhodil pro podezření ze spoluúčasti na celé zpronevěře. Kdo by přece držel basu s defraudantem?
Muž tedy paradoxně v prodejně zůstal, protože srovnal účty, a dívka, která mu pomohla, vyletěla. Od té doby nevěděla, komu má věřit. A co je vlastně vůbec v životě správné. Než si uvědomila, že správné není to, co okolí za správné považuje. Protože co člověk, to názor. Co člověk, to jiná správnost. Proto nikdy není možné uspokojit všechny. Na světě je 7 miliard osobních potřeb, 7 miliard pravd, protože 7 miliard lidí. Pokud svůj osud hodláme spojovat s tím, co jiní označí jako správné (a ti, kdo je posléze nahradí, to naopak označí za špatné a...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům