Dám Vám matematický rébus.
Vybudovat úspěch vyžaduje 100% nasazení.
Vybudovat vztah vyžaduje také celého člověka.
Jde to vůbec současně? A já to, s dovolením, zamotám ještě víc.
Úspěch si dokážeme vybudovat sami. Ale k fungujícímu vztahu potřebujeme ještě druhého člověka. A toho už řídit nemůžeme. Je tedy vůbec reálné být úspěšný a ještě šťastný ve vztahu? A proč to vůbec řeší časopis FC, který přináší svět a myšlení úspěšných? Copak vztahy mají souvislost s byznysem?
Mno, a jakou! Nevím, jak Vy, já jsem jedna osoba. Nedokážu oddělit kariérní a soukromý život. Neumím se z půlky radovat a z druhé brečet. Proto nejen já, ale každý, potřebuje partnera, který podpoří jeho seberealizaci v životě. Jinak je k ničemu. Pardon, to není přesné. Jinak může dokonce naše úsilí zkomplikovat a naši kariéru dokonce znemožnit. Nevěříte?
Špatný vztah může jednoznačně rozbít kariéru. Stejně jako neúspěšná kariéra zničit vztah. Jsou to spojené nádoby. Samozřejmě to funguje, naštěstí, i opačně. Fungující zázemí a partner, který nás zvedá, kdykoli padneme na kolena, jsou požehnáním i motorem úspěchu – jakousi silou navíc, rezervoárem, do něhož můžeme sáhnout, kdykoli je nám nejhůř. Proto si partnery hledáme. Jenže…
Víme, jak mohou být užiteční i škodliví. Jak je tedy vybrat? Jak by správný partner měl vypadat? A potřebujeme ho vůbec? No, upřímně, nejsem Plzák ani Cimický. Ale povím Vám, jak jsem si na výše uvedené otázky odpověděl sám. A nesmějte se mi, prosím, jsem pořád ještě mládě ve vývinu…
Potřebuji vůbec někoho?
Tato otázka je pro mě bezpředmětná do chvíle, kdy mě dostihnou tyto 3 můry:
1) Vrátím se na místa, kde jsem prožil krásné chvíle, jenže už se tam cítím jinak, protože tam nenacházím toho, s kým jsem je prožil. Začínám tušit, že problém není v místě.
2) Vybavím si dětství, kdy jsem usnul v obýváku na gauči a jako zázrakem jsem se probudil v dětském pokoji v postýlce. Protože jsem měl člověka, kterému na mě záleželo a dělal malé opravy toho, co jsem nedomyslel.
3) Začíná mi stále více vadit, když svůj veškerý pokrok v životě mohu shrnout do těchto bodů: lízátko se změnilo v cigaretu, voda na vodku, kolo na auto a polibky na sex. Jako by mi chyběla barva, emoce.
Zkrátka a dobře: Začínám potřebovat někoho dalšího, když pro mě přestává být důležité, CO mám, a začíná být naléhavé, KOHO mám.
Partner má jednu kouzelnou moc. Vrací nám směr i náboj. Když naše světlo pohasíná, je schopen rozdmýchat ho do velkých plamenů. To sice dokážou i přátelé, jenže ti mají svůj život a starosti. Náš partner žije náš život a naše...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům