Když si rodinka na Bali vybrala dům s bazénem, brzy se porouchal vodovod. “Požádali jsme instalatéra, ať přijde zítra. Jenže v indonéštině je pro “zítra” stejný výraz jako pro kdykoli v budoucnu. Balijci nerozlišují ani včera a dříve. Pro ně je hlavní přítomnost a tím, co bylo nebo bude, se tolik nezabývají. A tak instalatér přišel ne druhý den, ale za týden. Viděl, jak jsme vytočení, protože jsme se celou dobu nemohli mýt. On nám vyrazil dech větou: “Sorry, ale já jsem byl s rodinou. Ta je pro mě důležitější než Tvůj vodovod.” Karin lapala po dechu, “než mi došlo, že přesně tak to v životě má být. Přesně to jsem Petrovi v Česku vyčítala. Proto jsou na Bali všichni šťastní. Mají totiž na sebe i druhé čas. Vědí, co je v životě opravdu důležité.” Mimochodem, Petr se učí indonésky a už ví, že když mu opravdu záleží na konkrétním termínu, musí ho Balijci sdělit přesně a zdůraznit, jak je to pro něj důležité. “Pak se každý pro druhého rozkrájí. Protože pochopí, že to spěchá. A chce pomoct.”
Petrovo podnikání na Bali, které jsme detailně rozebírali v magazínu FC, vyžaduje několik místních zaměstnanců. “Platím jim 3500 Kč měsíčně. Za to Balijci uživí rodinu. Říkali mi, že by mohli pracovat jinde za více peněz, ale neudělají to. Když jsem se zeptal proč, zaklepali si na levou část hrudníku a řekli: “Kvůli zdravému srdci. Jsi dobrý člověk, můžeme s Tebou dělat legraci a být u Tebe šťastni. To přece nevyměníme za více peněz.” S dovolením to zopakuji: Oni by své zdraví nevyměnili za více peněz. “Když na...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům