4. Život je o přijetí reality
Jsou strašné ty první chvíle, kdy nám dojde, že jsme sami, že? Už nejde vzít zpátky výpověď, nespravedlivá slova vůči partnerovi, nemilosrdné konce. Málokdy se stane, že jsou rozhodnutí tak jednoznačná a černobílá. Jsou zaměstnání, kde jsme měli přátele a kde šéfové nebyli vždy jen hrozní. Je úžasné, jak se v člověku může všechno mlít jako vnitřní ping-pong. Jsme jedna bytost, a přesto se sebou zápasíme. Bývá to proto, že začneme zabarvovat realitu podle toho, jak se nám to momentálně hodí. Potřebujeme vyhodit rychlost a nechat neutrál. Ustálit svůj život, zklidnit hladinu.
Je nemožné nalézt klid, když se budeme snažit vyhýbat skutečnosti. Ta nemusí být příjemná (možná jsme my byli vyštváni, vyhozeni, odkopnuti), ale v každém případě je přínosná. Buď nám dává to, co jsme chtěli, nebo nás učí, jaký by měl být náš příští krok.
Realitu bychom měli přijímat v klidu. Ale pozor. Klid neznamená místo, kde není žádný zvuk, žádný problém, žádná tvrdá práce. Takové místo na světě neexistuje. Klid znamená opak. Ocitnout se uprostřed všeho výše uvedeného zmatku (kterému se říká život), ale s uklidněným srdcem. Smířeným.
Život je příliš krátký na to, abychom ho strávili válčením se sebou. Největší zklamání, kterými procházíme, bývají výsledkem přehnaných očekávání. Přijměme život i sebe tak, jací momentálně jsme. Uznejme své chyby, buďme otevřeni budoucnosti a učme se zacházet s problémy.
Na všechny, které nám budou přirozeně přicházet do cesty, stačíme. Všechny dříve nebo později zvládneme. Díky všem se něco naučíme. A jen tak může obyčejný člověk dorůstat do velikosti, která se mu na začátku zdála nemožná.
5. Kdykoli pouze MY volíme náš postoj
Drtivou většinu našich pocitů nevytvářejí okolnosti, ale naše nálada. Šťastný člověk není ten, kdo je vždycky ve správné chvíli na správném místě. Nýbrž ten, kdo je v naprosté pohodě s každým časem a s každou situací.
Samozřejmě, že někdy je těžké udržet si dobrou náladu, třeba když se nám někdo cíleně snaží ublížit. Lidé to dělají proto, že jim v životě něco schází a doposud nepochopili, že z Vás si to vzít nemohou. To, že je necháte být, neznamená, že jim dáváte za pravdu nebo že se dokonce bojíte jakéhokoli souboje. Znamená to, že je pro Vás důležitější Vaše cesta a štěstí než ztrácet čas a energii s někým, kdo není v pohodě ani se sebou, natož s okolím.
6. Ne každý, na kom Vám záleží, musí podporovat Vaše rozhodnutí
Je paradox, že osamělost mnohdy plyne nikoli z nedostatku lidí kolem nás, ale z přebytku. Existují totiž osoby, které jsou součástí našeho života a my se jim nemůžeme vyhnout. Příbuzné a rodiče musíme ctít a respektovat, přitom oni třeba vůbec nerespektují naši osobnost a přání a chovají se k nám jako k nevolníkům a majetku. Je komplikované v prostředí, které nepřeje samostatnosti, následovat svou intuici. Zejména tehdy, když i Vy začnete pochybujete, zda Vás opravdu vede správně.
Je to samozřejmě úsměvné. Protože naše intuice jsme my. Následovat intuici znamená dělat to, co cítíme jako správné, bez ohledu na to, jak správné to připadá ostatním. Není možné použít ani obvyklou frázi, že čas ukáže. Protože každý člověk má svou pravdu a může si v budoucnosti odlišně vyložit stav, v jakém jsme se ocitli. Například pro mého otce jsem a budu neúspěšný, protože nejsem zaměstnaný. On říká, že jsem nezaměstnaný.
Kolik je lidí, tolik je pravd. Je to logické. Lidské názory se liší podle konkrétní...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům