Překvapilo by Vás, jak malé procento lidí na tomto světě žije dneškem. Většina je svým okolím vtahována do jiného dne a jiného prostoru. Výsledkem je jejich zmatek a stres, pocit, že jim něco schází. Jak by ne, schází jim život, přítomnost. A to bez ohledu na to, zda tonou v minulosti, nebo budoucnosti. V obou případech se věnují obdobím, která už / ještě neexistují.
Porážky jsou v té chvíli požehnáním. Vracejí nás do přítomna, protože se vždy dějí TEĎ. Náhle jako bychom procitli ze sna. Vystřízlivěli. Pro mnohé je šok, že jim utekla podstatná část života, zešedivěli, vyrostly jim děti, odešel partner. Někdo je z takové přítomnosti zhrzený a krásně se odděluje zrno od plev. Neúspěšní se po takové zkušenosti ještě více uzamykají do minulosti (sní, jaké to bývalo), nebo budoucnosti (sní, jaké by to mohlo být) a nepracují na zlepšení přítomnosti. Žijí na volnoběh. A život je bude fackovat tak dlouho, dokud nezačnou řešit příčinu problému. A ta je pouze v přítomnosti.
Někdy to vypadá, že někomu se daří pořád dobře a jinému pořád mizerně. Přitom všichni žijeme na stejném světě, ve stejných podmínkách, všichni jsme byli nemluvňata, kterým bylo úplně putna, co o nich říká porodní sestra nebo kmotry. Neřešili jsme, jestli jsme podle nich tlustí, malí, žloutenkoví, bylo nám to buřt. Všichni jsme byli víceméně stejní. Jenže pak jsme se začali měnit v obří magnet a přitahovat všechno z okolí. Pocity, myšlenky, charakterové rysy, způsoby řešení problémů.
Nyní jsme velkým pytlem nasbíraných zkušeností, zamazaným od bláta, které po nás ještě jiní životem házeli. Jsme jen takoví, jakou cestou jsme prošli. To je minulost. Je na čase se umýt. Zrevidovat. Předstoupit znovu před stejné zrcadlo, které nám naposledy vystavilo prohru, stopku, a popasovat se s ním ještě jednou.
Jak se taková revize dělá?
Někteří lidí na něj nevěří. Obvykle ti, kteří nevědí, kam v životě jít. Nebo jdou po cestě, na...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům