Když jsem byl naposledy v lanovém parku, zaujala mě překážka – přechod vzduchem po velkých lanových smyčkách. Do jedné se vsmýknete, to ještě jde. Pak ale musíte najít správný balanc a odvahu, abyste se lana, kterého se oběma rukama držíte, pustili a přeskočili do další smyčky. Je to jako v životě. Nejtěžší je pustit se.
Mnohdy přešlapujeme na stále stejném (stejně špatném) místě jen proto, že se neumíme pustit pocitů viny, vzteku, zklamání, ztráty či zrady. Chápu, že změna není legrace. Zápasíme se sebou, zda z místa odejít, nebo zůstat. Je rozumnější věřit, že to na dalším místě může být lepší, nebo že to na špatném místě bude jednou lepší? Já jsem nikdy na velké opravy nečekal. Měl jsem příliš málo času na to, abych doufal, že se lidé kolem mě změní tak, jak si zrovna já přeji.
Existují události, které se stanou a my je už nemůžeme změnit. Není proč nad nimi brečet. Prostě se pohněme pryč a poučme se ze zkušenosti, pokud ta událost vůbec nějakou nabízí. Kdyby člověk mohl vzít elektronickou tužku a objektivně analyzovat sám sebe, zjistil by, že nejvíce ho zraňuje on sám. Ne okolnosti, ne okolí, ne život. To on sám se uvězňuje v pocitu, že nic horšího být nemůže a že z porážky není cesta ven. Uvěřil, že žije v jakési izolaci, kde je mizerně, zatímco všichni venku mají nádherně. Ale mýlí se, on se nenachází uvnitř. Ani venku. Žádná izolace totiž neexistuje. To, co jej izoluje, jsou pouze jeho domněnky, jeho obavy.
Nikdy, prosím, nelitujme starých chyb, protože jsou největším zdrojem síly a energie.
Nikdy nelitujme špatných událostí, které se nám přihodily, a to proto, že už jsou za námi.
Ani jedno se už nevrátí, pokud to stále nebudeme přivolávat svými myšlenkami a především (ne)činy.
Jako porážku někdy označujeme to, že nedostáváme to, co si přejeme. Máme štěstí, že jsme tak daleko od lidí, kteří nikdy nedostanou to, co máme my.
Úspěšní lidé jsou napříč celým světem. Napříč poměry, ze kterých vyšli. Jejich cesta k úspěchu přitom měla společné znaky. Oni pochopili, že nutně nepotřebují MÍT maximum, aby dokázali VYTVOŘIT maximum z toho, co mají. Drtivá většina úspěšných lidí tedy na začátku nepotřebovala žádného investora. Vytvářela totiž ty nápady, na které stačila. Dokázala uspět DOKONCE s málem, ne jen s velkým kapitálem. Ostatně dobrého kuchaře poznáte podle toho, že si...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům