Dovolte ještě 3 otázky:
1. Zásadní kroky poslední dobou činíte ze strachu, nebo z radosti?
2. V důležitých rozhodnutích se řídíte více jinými lidmi, nebo svou intuicí?
3. Po porážce běžíte k někomu pro radu, nebo se snažíte nalézt odpověď v sobě?
Zamyslete se, prosím.
Každá naše myšlenka, slovo nebo skutek jsou založeny buď na kladné, nebo záporné emoci. Buď budujeme, nebo ničíme. Buď se bráníme, nebo útočíme. Buď konáme s dobrým pocitem, nebo se špatným. Jaký je v tom rozdíl?
Strach je jako neúspěch. Stahuje svalstvo. Odtahuje člověka od života. Je to defenzivní nástroj. Nesouvisí s přemýšlením. Dělá iracionální věci.
Radost je jako úspěch. Roztahuje náruč. Je ofenzivní. Také nesouvisí s přemýšlením. Také dělá iracionální věci.
Úspěšní lidé jsou druhá skupina. Neustávají, všimněte si. Neúspěšní se tomu diví: “Proč Kellnerovi ty peníze nestačí? Proč potřebuje vydělává dál? Proč ještě něco kupuje a prodává? Proč ještě něco zakládá? Proč investuje do výzkumu léku na rakovinu prostaty? Proč, proč, proč?” Protože lidé, kteří se takto ptají, by firmu při první příležitosti zabalili, prodali a výnos utratili. Jsou to defenzivní typy. Brání to, co mají. Ve skutečnosti nechtějí nic dalšího. A řeč není vůbec o penězích.
Úspěch vytváří stejné pocity jako láska. Má totiž mnohé společného. Je stejně riskantní. Stejně nezajištěný. Cesta k úspěchu není pro lidi se slabým srdcem. Úspěch vyžaduje odvahu. Je příležitostí, jak si možná nechat zlomit srdce. Ale vždy s vědomím, že před námi je mnoho lepších zážitků než těch, které jsou již za námi.
Kdykoli nám život namele, jako by dějiště tragédie obmotal výstražnou žlutočernou páskou s nápisem Nebezpečná zóna. Jen proto, že nás nepřijali do zaměstnání nebo na školu, jen proto, že nás odmítl zákazník nebo klíčový partner, neznamená to, že by náš život ztratil směr. Naopak. Ten směr je od té chvíle daný: pryč z tohoto místa.
Ačkoli to mnohdy v první chvíli nechápeme, veškeré životní prohry nám ve skutečnosti ukazují cestu od proher. Jsou jako jorkšír, který pokouše malé dítě. Jeho poselství je jasné: “Máš kliku, že jsem malý. Kdybych byl medvěd, ukousnu Ti ruku.” Děti, které kousne jorkšír, jdou posléze málokdy hladit...
Chcete pokračovat ve čtení?
Vytvořte si ZDARMA účet a získejte přístup ke všem článkům